Inteligenční kvocient Zdeňka Vocáska, který je za mřížemi už více než 33 let, je pouhých 77. Vychodil zvláštní školu a učiliště pro podlaháře ani nedokončil. Když si ho všimli ochránci zákona, pracoval jako psovod u ostrahy Dopravního podniku. Jeho pes Cita byl jediný, na kom mu záleželo.
12 ran na ubytovně
V kufrech, které si po jeho zadržení hlídka prohlédla, ležel například krví potřísněný nůž, polobotky nebo doklady na jméno Ferdinand Koudelka. Vocásek tvrdil, že kufry nejsou jeho, že si z nich chtěl vzít jen lahev vína. Jenže na nohavicích měl skvrny, které vypadaly jako od krve. Odvezli ho proto na služebnu a vzápětí se také vydali za Koudelkou na ubytovnu Orel ve Vysočanech. Tam ho našli už mrtvého. „Všude jsme registrovali krev, což odpovídalo většímu počtu bodných ran,“ vzpomínal tehdejší šéf pražské mordparty Jiří Markovič. Vocásek své oběti zasadil dvanáct bodných a bodnořezných ran. Se svou obětí se seznámil v restauraci, kde spolu popíjeli, dokud ho devětašedesátiletý Koudelka nepozval k sobě na ubytovnu. Slíbil mu, že tam za nimi přijde dámská společnost. Když se jí ale nedočkali, Vocásek chtěl odejít, jenže Koudelka ho nechtěl pustit. Strhla se hádka a Koudelka ho prý napadl, proto na něj Vocásek zaútočil nožem. Bezmocně ležícímu starci pak ještě řekl: „Člověče vidíš, co jsi udělal. Co z toho máš? Teď umíráš?“
Nevidomý Žabák
Během výslechů se Vocásek přiznal k další vraždě. Ta se odehrála na Nový rok 1987, kdy Vocásek se svým psem obrážel pražské hospody, až narazil na svého známého Quida Franka, zvaného Žabák. Popíjeli spolu, a když už bylo pozdě, Vocásek se pozval k němu domů – nechtělo se mu táhnout se až do Malešic, když mohl přespat na Vinohradech. Žabák byl v minulosti zvyklý na velké peníze, ale pak oslepl a s výnosnými kšefty musel skončit, protože nerozeznal pravé peníze od falešných. Také se měl po hospodách vychloubat, že pracuje pro KGB a že v roce 1968 zastřelil pár lidí. Byl proto velice podezřívavý, prý se bál, že po něm půjdou příbuzní jeho obětí. Notně opilý Žabák už u sebe doma proto začal na Vocáska dorážet. „Kdo tě poslal? Já tě dneska zabiju,“ vyhrožoval mu. Vocásek ho začal mlátit do hlavy kladivem, potom skleněným půllitrem a nakonec ho bodal šroubovákem, jednu ránu vedl i do slepého oka. Pak sesbíral z podlahy střepy, aby se o ně neporanil jeho pes, a hned vedle mrtvoly tam přespal až do rána.
Vocásek vyšetřovatelům přiznal ještě jeden pokus o vraždu z roku 1984. Tenkrát dal čtyři rány kladivem svému sousedovi Stanislavu Hlaváčkovi, který byl tak opilý, že o sobě prakticky nevěděl. Nic Vocáskovi nedělal, jen se válel na podlaze svého bytu, kam útočník bez problému vstoupil, protože na dveřích nebyl žádný zámek. Hlaváček jen zázrakem přežil, ale vyšetřování jeho zranění bylo zastaveno, protože si nebyl jistý, jestli náhodou v opilosti neupadl z lešení.
Z oprátky doživotí
Podle znaleckého posudku Vocásek není duševně nemocný, jen trpí polymorfní psychopatií neboli kombinací různých poruch osobnosti. Trest smrti, ke kterému byl odsouzen, měl být vykonán 27. prosince 1989. Vlivem politických změn se ale nakonec stal prvním českým vězněm, kterému trest smrti změnili na doživotí. I když se Vocásek ve vězení obrátil k víře a již několikrát požádal o propuštění, soud to doposud pokaždé zamítnul.
Zdroj: Archiv bezpečností složek, Wikipedia
