Náklad hřebíčku, dovezený z Moluk, byl vykoupen strašlivou cenou. To však obchodníky nezajímalo. Ani král netruchlil, za prodané koření se získal dvojnásobek nákladu vloženého do výpravy. Hřebíček byl tehdy opravdu nesmírně drahý. Kilogram koření měl cenu sedmi gramů zlata. Dva dukáty. To byl například v době Rudolfa druhého měsíční plat truhlářského mistra v Praze. Kapitán a velitel výpravy, ve službách španělského krále, se jmenoval Fernando Magallanes. Jeho původní, portugalské jméno Fernão de Magalhães si pro nehody s úřady nechal změnit.
Výprava pěti karavel vyplula ze Sevilly 10. 8. 1519 do Atlantiku. První zastávka byla na Kanárských ostrovech. Již zde propukly neshody s ostatními, podřízenými kapitány. Atlantik, to byl teprve začátek. Lodi připluly k východnímu pobřeží dnešní Brazílie a pokračovaly podél pobřeží k jihu. Zde vypukla první vážná vzpoura, ale velitel nechal provinilce popravit a několik námořníků vysadil na patagonské pobřeží. Po dvouměsíčním strádání v ústí řeky Santa Cruz, dezertovala první loď San Antonio, a vrátila se do Španělska. Druhá loď, s názvem Santiago, ztroskotala v bouři. Výprava se ztenčila na tři lodi.
Nakonec se podařilo najít průliv, kterým bylo možné proplout do dalšího oceánu. Cesta tímto průlivem (dodnes nese jméno velitele výpravy) trvala 38 dní, ale nakonec se před nimi objevil další oceán. Následovaly čtyři měsíce děsivého strádání. Nešťastně stanovený kurz lodí, mířících na sever, neumožňoval spatřit nedalekou pevninu a námořníci nakonec umírali na kurděje. Lodní krysy byli vysoce ceněnou pochoutkou. Po překročení rovníku pokračovala plavba na západ. Za celou dobu plavby, až na filipínský ostrov Homonhon, nepřišla žádná bouře, od těch dob nese tento oceán název Pacifik. Odtud se posádkám podařilo doplout na Moluky. Zde byl 27. 4. 1522, u ostrova Mactan, Magalhães zabit místními domorodci. Loď Concepción v bitvě shořela, a pod lodí Trinidad praskl prohnilý trup. Následně byla tato loď zajata Portugalci.
Velení výpravy převzal kormidelník lodi Viktoria, Juan del Cano. Svému řemeslu rozuměl a nakonec po třiceti sedmi měsících, 6. 9. 1522 doplul do španělského přístavu. Z posádky, kterou tvořilo při vyplutí 235 mužů, se vrátilo osmnáct lidských trosek. Mezi těmito troskami byl i italský šlechtic, Antonio Pigafeta, který si vedl podrobný deník, díky kterému neupadla tato výprava do zapomenutí. Definitivní důkaz o kulatosti Země byl podán. Tuto výpravu dokázal zopakovat až o šedesát let později anglický korzár Francis Drake.
