Praha tu chtěla vybudovat univerzitní čtvrť
Budovu dal postavit arcibiskup František Kordač. Získal pozemek od svatovítské kapituly, která držela pozemky v Dejvicích. Plánem tehdejšího vedení hlavního města bylo vybudovat tu novou, moderní čtvrť, jakési nové podhradí Pražského hradu, do kterého by byly umístěny též nové vysoké školy a důležité úřady. Což se zčásti podařilo, zčásti ne, kupříkladu zemědělská univerzita už tady nevznikla.
Arcibiskup Kordač pověřil vypracováním plánů a provedením stavby stavebního radu Ing. Františka Havlenu.
Už tehdy frčela výběrová řízení
Stavba byla mediálně sledovaná a v soudobém tisku vycházely kritiky, že na tak důležitou stavbu nebylo vypsáno výběrové řízení, že stavitel Havlena není dostatečně kvalifikován a navíc je manželem arcibiskupovy neteře Marie rozené Bímové. Stavební úřad zareagoval a za účasti architekta Jaroslava Rosslera projekt pozměnil.
Původní rozpočet celé stavby činil 15 milionů korun, celkové náklady nakonec vzrostly na 22 milionů korun. Došlo i ke zpoždění stavby, a to kvůli stávce stavebních dělníků v Praze.
Architekt, který utopil Svět
František Havlena (1883 v Příbrami – ?) inženýr, stavitel a architekt získal stavitelskou koncesi v září 1908, jeho realizace ale pocházejí až z 20. let 20. století.
V letech 1923-25 zásadně až drasticky přestavěl a dostavěl Arcibiskupské gymnázium mezi ulicemi Pelléova a Bubenečská.
V letech 1932-34 postavil v Libni na Elsnicově náměstí Palác Svět, nájemní dům s restaurací a kinem. Tragédií tohoto domu byla spodní voda, přesněji fakt, že základy Havlena uložil pod hladinou spodní vody ve vaně z olova. Vana ovšem praskla. „Při premiéře biografu Svět se hrála Potopa. Diváci byli po kolena ve vodě, ale film se musel dohrát do konce. Tak statkář Svět prodělal na biografu milion a zastřelil se,“ napsal Bohumil Hrabal o domě, ve kterém byl legendární automat Svět.
Inženýr Havlena bydlel v Praze převážně na Vinohradech – Americká 1, Chodská 7, Bělehradská 29 a 30, nakonec Vinohradská 125.
Kladenský rodák upravil fasádu semináře
Architekt narychlo povolaný, aby zkorigoval Havlenův projekt, Jaroslav Rössler se narodil 14. ledna 1886 v Kladně v rodině ředitele zdejší Státní všeobecné řemeslnické školy Františka Rösslera. Studoval u Jana Kotěry a posléze u Friedricha Ohmanna na vídeňské akademii. Rösslerovy první projekty jsou spjaté s jeho rodištěm a lze v nich pozorovat vliv kotěrovské moderny, ať už jde o fasády kladenského Městského divadla, dům a knihtiskárnu Jaroslava Šnajdra, či Státní průmyslovou školu. Poslední dvě stavby jsou charakteristické kombinací režného cihlového zdiva a omítaných ploch.
Výrazněji se podepsal i v Praze, ať už budovou Dělnické úrazové pojišťovny v Holešovicích (1926–1929), dnešním sídle radnice Prahy 7, budovou Pražské burzy peněžní a zbožní (1936–1937), kde později sídlil komunistický parlament, nebo budovou pošty v Kafkově ulici v Dejvicích. Bydlel v Bubenči v ulici Nad Královskou oborou 53, zemřel 27. listopadu 1964 v Praze.
Kupole má připomínat Řím
Celý komplex je postaven mezi Thákurovou a Kolejní ulicí v Dejvicích. Impozantní kopulí měl seminář připomínat chrám sv. Petra v Římě.
V únoru 1926 se začalo se železobetonovými základy. Osm železobetonových pilířů proniká celou budovou, aby vynášely železobetonovou kupoli seminární kaple. Železobetonové stropy mají také jednotlivé seminární místnosti i kazetový stroj kostela.
Vnitřní sochařskou výzdobu podle návrhu projektanta provedl ak. soch. Jaroslav Brůha, malířské práce arch. Josef Hlaváček a arch. Josef Mayer. Štukatérské práce byly svěřeny sochaři Ludvíku Vocelkovi, vnitřní zařízení arch. Pischovi, práce oltářní firmě arch. Navrátila a řezbáři Bohumilu Beckovi z Kutné Hory a varhany firmě J. Melzer v Kutné Hoře. Sochy Ježíše s křížem a Mojžíše s archou úmluvy nad průčelím vytvořil Břetislav Benda; v jeho případě jde snad o jediné plastiky světců, byl znám především sochami dívek, vojáků a sem tam nějakého politika.
Schovaný kostel
Ve středu semináře je ukryt kostel sv. Vojtěcha, patrona pražské diecéze a patrona Čech.
Trojlodní basilika s apsidou směrem na východ je vystavěna v kombinaci novorománského a byzantského stylu. Kostel byl dimenzován pro 1300 věřících. Uprostřed kostela byla betonová kazatelna, v bočních lodích šest menších oltářů.
4. října 1927 se konalo slavnostní otevření semináře, 6. listopadu pak byl otevřen a vysvěcen kostel sv. Vojtěcha a konala se tu první mše svatá.
Seminář samotný sloužil k výchově i intelektuální přípravě a také se v něm vyučovalo. Ročně zde studovalo zhruba patnáct adeptů kněžství a studium trvalo pět let.
Praha měla dlouhá léta jediný seminář v Praze, a to v dnešním Klementinu, kde byl až do doby, než byla dokončena nová budova v Dejvicích.
Nebyl sem přestěhován jen seminář, ale i obě tehdejší teologické fakult UK, česká i německá.
Profízlovaná redakce i Supraphon
Během druhé světové války se do semináře nastěhoval Wermacht, studenti byli přestěhováni do Dolních Břežan. Sice se sem vrátili, ale ne nadlouho. Komunisté si nepřáli, aby se studenti teologie mohli stýkat s ostatními vysokoškoláky, a proto byl seminář v roce 1953 (opět společně s fakultou) přesunut do Litoměřic. V budově byly pak armádní sklady, v roce 1958 se tu usídlil propagandistický komunistický časopis „Otázky míru a socialismu“. Časopis sice vycházel ve čtyřiceti jazykových mutacích ve 145 zemích světa, celý aparát kolem něj měl ale i jiné úkoly. Tato instituce vytvářela podmínky pro pobyt lidí z různých zemí, kteří byli ve svých domovech ohroženi nebo byli nepohodlní pro svoje levicové aktivity. Zjednodušeně řečeno komunisti takto podporovali revoluce v některých státech Afriky a Asie. Instituce provedla velké stavební úpravy a dostavbu objektu a ke své činnosti hodlala využívat kostel jako konferenční sál. Po radikální rekonstrukci byste tu kostel vypátrali jen těžko.
Ač to může znít málo pravděpodobně, azyl zde svého času nalezl Supraphon k nahrávání klasické i rockové hudby. Máte-li ještě staré klasické desky, podívejte se někdy na jejich etiketu, možná je tam napsáno „Nahráno v Dejvicích“. „Vznikly zde některé skvělé nahrávky předních zpěváků populární hudby nebo skupin Olympic, Blue Effect a dalších. Podle pamětníků se tam také nahrála jedna z verzí Modlitby pro Martu. Alespoň něco dobrého přineslo toto temné období semináře,“ říká Marián Hošek, uvolněný zastupitel za KDU-ČSL.
Znesvěcené prostory byly opětovně vysvěceny pražským arcibiskupem kardinálem Františkem Tomáškem, a to už 15. srpna 1990, a postupně navráceny původnímu účelu.
V nové kapli bude náhrobek sv. Vojtěcha
V průběhu roku 2016 kardinál Dominik Duka předal Duchovní správě u sv. Vojtěcha zmenšený model náhrobku sv. Vojtěcha, který v roce 1937 vytvořila sochařka Karla Žáková – Vobišová, a který nebyl nikdy realizován. Model bude umístěn v prostoru nové kaple tak, aby sv. Vojtěch žehnal přicházejícím. Instalace plastiky na podstavci s úpravou prostoru přijde na 180 000 korun a z velké části bude financována církevní sbírkou. Peněžním darem přispěje i Praha 6.
Radniční sbírka modelů bude bohatší
Výročí městská část využila k tomu, že opět rozšířila velmi cennou radniční sbírku modelů významných staveb na území Prahy 6 a doplnila ji o původní model semináře, který je poprvé představen veřejnosti právě na výstavě ve Skleňáku.
