Skutečný rada u nás zakládal Interpol
Josef Vaňásek nastoupil k policii v roce 1904. V roce 1923 byl jmenován vrchním policejním radou. V roce 1930 se stal po odchodu ministerského rady Josefa Knotka přednostou IV. bezpečnostního oddělení (tzv. „Čtyřky“). Do jeho pravomoci spadala veřejná bezpečnost, mravnostní policie, policejní věznice, ztráty a nálezy a Všeobecná kriminální ústředna. Jeho zásluhou byla v září 1928 u policejního ředitelství zřízena Ústředna pro potírání nelegálního obchodu s omamnými jedy. Několik let také zastupoval Československo v Interpolu.
Téměř všechny kriminální případy se svým týmem vyřešil. Jeho nejznámějším pomníčkem (tedy případem nevyřešeným) se stala vražda prostitutky Otýlie Vranské, jeden z nejpozoruhodnějších případů československé kriminalistiky, který dodnes nedává mnohým spát.
„O osud policejního rady Josefa Vaňáska se zajímám již řadu let, konkrétně od roku 2006,“ řekla nám k tomu iniciátorka osazení pamětní desky, novinářka píšící o historii Blanka Kovaříková. „Tehdy jsem se seznámila s jeho vnuky a také s rodinami dalších prvorepublikových policistů a díky tomu vznikly dvě knížky Rada Vacátko a jeho hříšní lidé – ta se nedávno dočkala druhého vydání – a Zločin a vášně za rady Vacátka.“
Malý problém – kam desku vlastně umístit
Dům v Holešovicích, kam by se pamětní deska hodila nejvíce, už bohužel nestojí.
Bydlišť měl Vaňásek povícero, třeba v roce 1910, když už byl ženatý a měl syna Josefa, bydlel v Plaské ulici č. 11 na Malé Straně.
„Každopádně nejvíce času strávil na Smíchově,“ řekla k tomu Blanka Kovaříková. „Vystřídal dvě adresy ve Štefánikově ulici – bohužel dům ve Štefánikově 38, kam adresoval i své pohlednice ze zahraničních služebních cest (byl zván na mezinárodní policejní kongresy) už bohužel nestojí. Byl v místech dnešní Komerční banky.“
Domy v ulici jsou přečíslované a shodou šťastných náhod se podařilo desku umístit na dnešní Štefánikovu 38, což je starý dům, který stál již za života pana rady – na desce proto bude uvedeno „v těchto místech žil“.
Před smrtí, která ho zastihla 8. února 1938 při otravě krve, bydlel v Křemencově ulici č. 2. (V Křemencově ulici měli policisté svého času služební byty, a tedy i pan rada Vaňásek.)
Pochován je na Malvazinkách. Od roku 2006 se u jeho hrobu koná pravidelně pietní akt, tiché uctění památky tohoto významného prvorepublikového policisty a také průkopníka boje proti drogám organizují zástupci Národní protidrogové centrály a Spolek policejní historie a prevence.
Pan rada a jeho hříšní lidé
Rada Vacátko je hlavním hrdinou třináctidílného televizního seriálu z let 1968 a 1969 režiséra Jiřího Sequense, natočený podle tří sbírek povídek Jiřího Marka. Děj se odehrává v Praze ve 20. letech a jednotlivé epizody zobrazují vyšetřování různých kriminálních deliktů. Po seriálu vznikly ještě čtyři celovečerní filmy a jeden televizní – radu Vacátka vždy skvěle ztvárnil Jaroslav Marvan. Bohužel rok po uvedení televizního Štědrého dne pana rady Vacátka podlehl zákeřné rakovině.
Vacátkovi se Marvan fyzicky dost podobal. Gesta a dikce byly (podle Vaňáskova syna Josefa) dokonalé. Vaňásek byl vysoký, statný. Byl až fanaticky pilný a pracovitý, přísný na své podřízené. Měl doslova archivní znalosti o Praze a jejích obyvatelích, znal pražské i mezinárodní podsvětí. Prosazoval a využíval nejmodernější vyšetřovací metody, což s jeho kombinačními a organizačními schopnostmi znamenalo velké procento úspěšnosti při odhalování zločinů. Na mezinárodním poli byly přijaty jeho systémy evidence fluktujících živlů, tedy tzv. kriminálních světoběžníků.
A ostatní pánové ze Čtyřky?
Inspektor před penzí Mrázek (František Filipovský) byl ve skutečnosti detektiv Jiří Tuček (1891-1969), k postavě inspektora Bouše (Josef Vinklář) inspiroval Jiřího Marka detektiv František Dlask (1889-1957) a pro postavu inspektora Brůžka (Josef Bláha) posloužil detektiva Petra Salače (1897-1945). Ten byl jako aktivní odbojář v době heydrichiády zatčen, vězněn v koncentračním táboře a pouhý měsíc před koncem války zemřel v pochodu smrti z Oranienburgu do Sachsenhausenu.
