Zrozen k tanci
Slavný tanečník polského původu, Vaclav Fomič Nižinskij, se narodil v roce 1889 nebo 1890 v Kyjevě. Jeho rodiče se profesně věnovali tanci, a tak nebylo divu, že už v devíti letech nastoupil Vaclav do prestižní baletní školy v Sankt Peterburgu, jež měla pověst nejlepší taneční akademie světa. Po ukončení studia nastoupil do Ruského baletu, nového souboru, který založil ambiciózní choreograf Sergej Ďagilev. Talentovaný Nižinskij se stal okamžitě hlavní mužskou hvězdou souboru, jež vyvolávala fanatické reakce publika.
Tanec dvou milenců
Jen málokdo ovšem tehdy tušil, že Nižinskij a Ďagilev se stali milenci, neboť homosexualita byla v té době víceméně tajena a tabuizována. Společně vytvořili nový, značně avantgardní styl mužského baletu, který ovšem nebyl všem divákům po chuti. Zvláště když řada jejich inscenací obsahovala scény s výrazným sexuálním podtextem. Jenže po několika letech úspěšná spolupráce skončila.
Životní chyba
Nižinskij se totiž oženil s Romolou, dcerou maďarského vévody a vlivného politika, což vedlo k roztržce s Ďagilevem, který ho okamžitě vyloučil ze svého souboru a tím svým způsobem zapříčinil konec Nižinského kariéry (paradoxem je, že Vaclav s Romolou nekomunikovali společným jazykem – ona uměla maďarsky a francouzsky, zatímco on mluvil polsky a rusky). Narodila se jim dcera, ale Nižinskij si brzy uvědomil, že jeho svatba byla obrovská a nenapravitelná chyba. Až příliš pozdě zjistil, že ho jeho žena nemiluje a nikdy ani nemilovala. Všechno se najednou obrátilo k horšímu.
Poslední svatba s Bohem
Tanečník si ještě zkusil založit vlastní soubor, ale bez úspěchu. Do toho se přidaly i politické komplikace, neboť Nižinskij byl v době první světové války uvězněn v Maďarsku, ale po intervenci Ďagileva (a přímluvě řady dalších evropských osobností) jej propustili a oba bývalí milenci se znovu setkali ve Švýcarsku. Zde se v hotelu ve Svatém Mořici uskutečnilo v roce 1919 poslední Nižinského představení, nazvané poněkud zpupně a nabubřele „Svatba s Bohem“.
Bláznovy zápisky
Tou dobou se také objevily první příznaky jeho duševní choroby, která byla později diagnostikována jako schizofrenie a kvůli níž strávil následujících třiatřicet let v psychiatrické léčebně. Paradoxem je, že na začátku svého onemocnění začal psát dlouhý a barvitý deník, v němž chtěl lékařům dokázat, že není blázen. Podařil se mu však pravý opak. Ve svém obsáhlém deníku, který měl nakonec čtyři sta hustě popsaných stránek, odhalil nejen intimní vztah s Ďagilevem, ale také svůj paranoidní strach z budoucnosti, nejrůznější přeludy či svou domnělou schopnost promlouvat přímo s Bohem. Slavný tanečník Nižinskij zemřel v roce 1950 na psychiatrické klinice v Londýně. Zde jej pohřbili a po třech letech jeho ostatky přemístili na pařížský hřbitov na Montmartru.
Zdroj: Libor Budinský (Šílenství slavných, 2014)
