Nedaleko ohně je stále ještě hromádka hlíny a vápencový prach, který šaman seškrábal ze stěny. Možná i nějaký droboučký popel a nepatrné úlomky kostí. Tvárná hmota, ze které se zvířátka dobře modelují. Děti vždy napodobují dospělé. Možná i tehdy. Touha vyrovnat se jim. Vždyť na tom nic není, vyrobit z hlíny figurku, a pak ji vypálit nad ohněm. To zvládne i malé dítě. Třeba desetileté, proč ne? Figurka ženy se ocitla v žáru plamenů. Strážce ohně nic nenamítal.
Možná to tak opravdu bylo. Hromada nespotřebované hlíny a desetileté dítě, jehož otisk prstu se nesmazatelně vepsal do těla nejslavnější keramické figurky světa. Třeba ji opravdu vyrobily dětské ruce.
Otisk byl objeven docela nedávno, přesněji v roce 2004. Tehdy, v roce 1925 o jeho existenci neměl pochopitelně nikdo ani tušení. Stáří figurky se odhaduje na 25 000 let. Starší doba kamenná, ale lidé již stejní jako my. Žádná polozvířata, vydávají skřeky. Předkové. Lidé, jejichž malířské umění na stěnách jeskyní obdivujeme dodnes.
Starší doba kamenná. Zbraně se zdokonalují. Člověk už věčně neumírá hlady a predátoři se mu začínají vyhýbat. Je příliš nebezpečný a oni sami se stávají jeho kořistí. Už si může dovolit luxus odpočinku, lenošení i přemýšlení. O světě, o vesmíru, o sobě. Nejen pod Pavlovskými vrchy vznikají figurky žen. Po celé Evropě. Kult matky, dárkyně života. Vůbec nezáleží na tom, že tehdejší lidé měli naprosto jiná kritéria krásy lidského těla. Symbol plodnosti podle toho vypadal.
Figurka, kterou nalezli dva pracovníci archeologické skupiny Karla Absolona, v popelu vyhaslého ohniště, je 11,5 cm vysoká. Tehdy byla rozlomena na dva kusy a později sestavena. V bocích je široká 4,3 cm. Ve tváři jsou vyznačeny pouze oči, dvěma rýhami. Ústa ani nos zde nejsou
Figurka byla v posledních letech podrobena tomu nejpodrobnějšímu vědeckému zkoumání, tomografii, skenování, rozporu hmoty, zkrátka nač si vzpomenete. Na těle figurky byl tehdy nalezen otisk, který odpovídá desetiletému dítěti. Třeba to tak opravdu bylo, figurka se vypalovala a mezitím přišli lovci s večeří. Už ne hlína, ale maso se opéká. A dítě na svůj výrobek dávno zapomnělo. Jde spát s plným bříškem a netuší, že po desítkách tisíců let bude jeho figurka v trezoru Moravského zemského muzea.