Uhlík, jeden z nejrozšířenějších chemických prvků na Zemi, se na naší planetě vyskytuje v mnoha podobách, většinou ve sloučeninách s jinými prvky. V čisté podobě pak vytváří pouze dva nerosty, jednak grafit, obyčejnou, měkkou, černou tuhu, jednak naopak jeden z nejcennějších drahých kamenů na světě, diamant. Tuha, grafit, zastupuje spodní konec Mohsovy stupnice tvrdosti nerostů, naopak diamant ji uzavírá jako nejtvrdší známý nerost s číslem deset.
Ve vesmíru prý diamanty vznikají ve vychladlých hvězdách, u nás pak v žhavých hlubinách Země. Atomy uhlíku se zde spojují do těsné krychlové krystalické mřížky díky teplotám přesahujícím 1 300 stupňů Celsia a rovněž i působením skutečně velkého tlaku. Vznikají tak pravidelné třpytivé krystaly. Diamanty často také tvoří srostlice krystalů. Výše uvedené, opravdu extrémní podmínky, se na Zemi nacházejí pouze jen v hloubkách 100 – 200 kilometrů pod jejím povrchem a způsobují tak velmi složitou dostupnost. Nalezen byl prý však údajně i diamant, který pocházel z hloubky až 700 kilometrů.
Diamant vykazuje vysoký index lomu světla a rovněž i vysokou tepelnou vodivost. Jako jediný drahý kámen se vyskytuje ve všech barevných modifikacích, přičemž nejčastěji pak bývá bílý. Až 80 % vytěžených diamantů se nehodí pro šperkařské účely. Jedná se o tzv. průmyslové diamanty, které následně slouží jako ostří vrtných, řezacích nebo brusných strojů.
První diamanty byly pravděpodobně nalezeny v Indii, a to zřejmě již ve 4. století př. n. l. Ve starověkém Řecku pak byly diamanty považovány za slzy bohů. Diamanty byly postupem času objevovány na všech světadílech kromě Antarktidy. Proto bylo velikým překvapením, když skupina geologů v antarktickém pohoří Prince Charlese zjistila, že se zde hluboko pod ledovým příkrovem nacházejí hned tři ložiska kimberlitu, vulkanické horniny, která často obsahuje právě diamanty, jež pomáhá vynášet z hlubin Země k zemskému povrchu. Naleziště leží na hlavním antarktickém zlomu, který vznikl před 120 miliony lety.
