Jedním z nejstarších diamantových dolů je pravděpodobně bývalý diamantový důl v Kimberley v Jihoafrické republice. V roce 1871 byl v Kimberley nalezen mimořádně velký diamant, a právě zde tak začala tzv. diamantová horečka. K největším diamantovým dolům na světě pak patří například důl Udačnaja v Jakutské oblasti v Rusku.
K diamantům, z nichž převážná většina vzniká v hloubkách okolo 150 – 200 kilometrů, se dostáváme díky jakémusi „sopečnému výtahu“, kdy jsou vulkanické horniny, v nichž se diamanty nacházejí, sopečnou činností vytlačovány vzhůru a diamanty jsou tak vynášeny k zemskému povrchu. Tyto horniny nazýváme kimberlity. Nález těchto kimberlitových hornin kdekoliv na světě pak slibuje zároveň i naleziště diamantů, ovšem ne vždy se zde diamanty skutečně vyskytují. Na získání 0,2 gramů diamantů je pak údajně potřeba vytěžit přibližně 250 tun těchto hornin.
Jak již vyplynulo z výše uvedeného, diamant, tento náš nejtvrdší známý přírodní minerál a vzácný drahý kámen, vzniká v hlubinách Země za působení obrovského tlaku a vysoké teploty. Alespoň takto jsme to donedávna předpokládali. Ovšem dnes si již ohledně otázek vývoje diamantu nejsme tak stoprocentně zcela jisti svou odpovědí…
V posledních letech totiž dochází k objevování mikroskopických diamantů v granulitech, které zřejmě vznikly za působení mnohem nižších tlaků, než se u diamantu původně předpokládalo. Další nejasností zůstává vznik tmavých diamantů „carbonado“, které byly nalezeny v Jižní Americe. Tento krásný, drahý kámen tak pro nás i nadále prozatím zůstává částečně zahalen svým tajemstvím.
