Při budování odolného „bunkru“ tady celý rok hloubili 150 metrů dlouhou sérii místností a hal. Trezor dostal pojmenování „Globální semenná banka“, ale místní lidé jej nazývají „Kryt proti konci světa“.
Ve skalním masivu zde vznikl v podstatě skutečně nezničitelný bunkr, neboť Špicberky jsou tektonicky velice klidná oblast, nehrozí zde žádné zemětřesení ani sopečný výbuch. Podle tvrzení inženýrů by tento kryt přežil i zásah atomovou bombou. Více než 90 metrů dlouhý vstupní koridor je vyztužen a izolován od okolních vlivů, aby dovnitř nepronikla vlhkost z tajícího ledu. Celý ostrov je navíc demilitarizovanou zónou. Podle Špicberské dohody z 9. února 1920 musí toto území demilitarizovanou zónou i zůstat. Na základě této dohody jsou Špicberky pod přímou suverenitou Norska a podle zákona ze 17. června 1925 rovněž částí Norského království.
Je zde uchováváno 800 000 semen od přibližně pěti tisíc plodin, celková kapacita trezoru je však až 4,5 milionu semen. Semínka sem posílají instituce z celého světa. V bezpečí jsou zde ukryta i semínka české pšenice, rovněž český ječmen a oves.
Každý vzorek semen je tu důkladně uzavřen do zkumavky nebo do nepromokavého sáčku a označen. Následně je uložen do speciálně vyztužené skladové police. Takto chráněná semena zde prý vydrží stovky až tisíce let v použitelném stavu.
Nemusíme však čekat tak dlouho, praktického využití se zemědělská pokladnice dočkala již během války v Sýrii, kdy byla zničena tamní semenná banka se vzácnými odrůdami schopnými růst v horkém a suchém prostředí. Jednalo se o velmi důležité druhy z hlediska rozvoje pouštního zemědělství. Syrští vědci naštěstí v roce 2014 poslali přibližně 80 % vzorků svých plodin na Špicberky…
Jak vidíme, zálohovat je skutečně důležité, a to nejen zemědělské plodiny. Nejinak je tomu samozřejmě také v případě dat. I ta zamíří na Špicberky. Místo pevných disků nebo flash disků zde můžeme najít dlouhé role filmu. Lze to považovat za krok zpět, do minulosti, ale tato „filmová“ technologie 20. století je klíčová pro zachování informací do budoucna.
Při přenášení dat na filmy inženýři dbají na to, aby byla čitelná i za několik set let. Vymysleli k tomu specifický způsob kódovaného záznamu, který lze v budoucnu kdykoliv rozklíčovat pomocí jednoduchého postupu.
Filmy uchovávané v krabicích budou pečlivě katalogizovány a k dispozici tu samozřejmě bude i příslušná čtečka. Na filmech uložených ve speciálních boxech se data dají uchovávat prý až tisíc let.
