Lásku k filmu v něm vzbudil už ve čtyřech letec jeho otec, učitel a činovník Sokola, když zakoupil promítačku a pořádal filmová představení pro široké okolí. V dětství málem podlehl španělské chřipce a během války mu otce vzala Osvětim. Slíbil si, že se za jeho smrt pomstí a vstoupil do odboje. Ve zbrojovce, ve které byl zaměstnaný, začal pracovat pro agenta britské tajné služby, inženýra Chrásta, a dodával mu informace o německých vojenských zákopech na Rožnovsku. Po válce začal studovat kameru u profesora Karla Plicka, slavného fotografa a jednoho ze zakladatelů FAMU. Ten v něm okamžitě rozpoznal obrovský talent s poetickým viděním světa. „Film, to je krása, to je světlo,“ říkával o filmařině samotný Jasný.
Nejdříve točil v tandemu se svým spolužákem a další legendou českého filmu Karlem Kachyňou. Prvním samostatným filmem bylo v roce 1957 drama o šikanování vojáků Zářijové noci podle divadelní hry Pavla Kohouta. Jasný je jeden ze zakladatelů české filmové nové vlny, do které patří i jeho žáci, například Miloš Forman nebo Ivan Passer. V 50. letech mu zemřela matka, narodil se mu mrtvý syn a jeho žena podlehla rakovině. Krátce na to – v roce 1958 – natočil povídkový film Touha, ve kterém se dotýká právě témat zrození a smrti. „Touha je kus mé duše, kus mého života a předznamenává mé další filmy,“ řekl o něm Jasný.
Kocour s Werichem
Mezinárodní pozornost vzbudila v roce 1963 jeho poeticko-satirická pohádka pro dospělé Až přijde kocour, oceněná v Cannes zvláštní cenou poroty. Film, na kterém se podílel Jan Werich i jako scénárista, mu poskytl obrovskou příležitost, kdy si „střihnul“ hlavní dvojroli. A s ním kocourek Mourek, pod jehož pohledem, když si sundá brýle, se lidé „vybarví“ podle svých skutků – lháři dofialova, zloději došeda, nevěrníci dožluta a zamilovaní doruda. Werichovi v nadčasové alegorii, kromě v té době začínající a okouzlující Emílie Vašáryové, sekundovala tehdejší herecká elita – Vlastimil Brodský, Jiří Sovák, Vladimír Menšík nebo Jiřina Bohdalová.
Filmu natočenému v Telči hodně fandil i tehdejší prezident Antonín Novotný, i když podle Jasného byl především o něm. Po návratu ze světa, kde Jasný doprovázel promítání svého úspěšného filmu, se na něj zaměřila Státní bezpečnost, aby donášel na Jana Wericha a další známé osobnosti. Jasný zavolal právě Novotnému, aby mu pomohl, a pohrozil, že když ho budou dál nutit ke spolupráci, spáchá sebevraždu nožem na podřezávání ovcí, který si právě přivezl z Alžíru, kam se také s filmem podíval. Po Novotného intervenci ho StB nechala být.
Charismatický sedlák a Jořka s pyřkem
Na svůj nejslavnější film Všichni dobří rodáci z roku 1968 sbíral režisér Jasný materiál dlouhých dvacet let. A čekání se vyplatilo. Film získal v Cannes cenu za režii a je považován za vrchol Jasného tvorby. Příběh sedmi přátel z poválečné, moravské vesnice, které rozdělí politika a násilné združstevňování, je dodnes učebnicí i pro moderní filmaře. Sedlák František, jehož ve své životní roli ztvárnil Radoslav Brzobohatý, je předobrazem poctivého chlapa, které se odmítá ohnout kvůli strachu nebo penězům. Systému se to nakonec přece podaří za bezmocného přihlížení ostatních, kteří spolu s Františkovým zatčením ztrácejí i kus sama sebe. Výrazným hereckým výkonem na sebe upozornil v dramatické roli „kradáka Jořky s pyřkem“ také Vladimír Menšík, který si něj odnesl řadu ocenění. Navzdory pozitivním ohlasům však Jasného film, který krátce po premiéře zhlédlo v kinech na 900 tisíc diváků, skončil na dvacet let v trezoru. Před nedávnem se dočkal nákladného digitálního zrestaurování za více než milion korun, který ho zbavil nečistot a šumů a zároveň si pohrál s barevným vyzněním snímku.
Pro natáčení Rodáků si Jasný po dlouhém hledání vybral vesničku Bystré na Vysočině. Celý štáb ubytoval u místních lidí, kteří si ve filmu také zahráli, aby se podle něj navzájem dobře poznali. „A při natáčení to opravdu fungovalo,“ pochvaloval si později Jasný. Po srpnové okupaci Jasný emigroval, natáčel pro evropské televize a od roku 1984 žil trvale v USA. K tématu svého nejslavnějšího díla se ještě jednou vrátil posledním celovečerním filmem z roku 1999 Návrat ztraceného ráje s Vladimírem Pucholtem v hlavní roli. Nicméně u diváků ani kritiky výraznější ohlas nezaznamenal.
Jasný natočil za svůj život přes 50 filmů, věnoval se józe a krátce před svou smrtí se nechal slyšet, že kdyby měl ještě natočit poslední film, byl by už jenom o duchovních věcech a o lásce. „Protože nejkrásnější na světě je velká láska,“ řekl tehdy.
