Moudrý klaun Werich už se dávno chechtá někde jinde

31.10.2020
Jitka Kačánová

Když se řekne Werich, musí říct okamžitě i Voskovec. Spolužák z gymnázia i právnické fakulty a nejlepší kamarád. Při jejich divadelních výstupech byli jak jedna duše ve dvou tělech. Podobná blízkost se projevila později také u dvojic Suchý a Šlitr, Šimek a Grossman nebo Smoljak a Svěrák. Nicméně u V+W byla vzájemná propojenost opravdu jedinečná.

Svými forbínami – divadelními výstupy před oponou – předznamenaly pozdější nástup stand-upových komiků. V původně studentských srandičkách se objevovala i vážnější témata jako nezaměstnanost nebo nástup fašismu. Jejich hra Osel a stín hnula západnímu sousedovi žlučí natolik, že si na ně německé velvyslanectví v Praze dokonce stěžovalo. Krátce po Mnichovu bylo jejich Osvobozené divadlo zakázáno a V+W uprchli do USA. Byli na 14. a 15. místě na seznamu lidí, která měla německá armáda ihned po obsazení republiky zatknout.

Smutný návrat

„Nejhorší věc, co můžete jako herec udělat, je odejít do země, jejíž řeč neznáte,“ řekl bezprostředně po návratu do osvobozené Prahy Werich. I když se o něj s Jiřím Voskovcem a také Jaroslavem Ježkem v Americe starali tamější krajané, živit se jako herci pro ně nebylo v zámoří jednoduché.

Jenže jednoduché to vzhledem k politické situace nebylo ani po válce doma, a proto Voskovec znovu emigroval. Naposledy se spolu setkali na podzim roku 1974 ve Vídni, kde strávili tři týdny v domě bohatého mecenáše Herberta Turnauera. A potom až v hrobě na Olšanech, kdy k Werichovu a jeho rodině po listopadu 1989 přibyla i urna s Voskovcovým popelem.

„Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči.“

Werich zůstal sám. Jistou náhradu za Voskovce našel později ve vtipném a inteligentním Miroslavu Horníčkovi, se kterým navázali na tradici vtipných dialogů, nicméně mezi nimi vládl spíš vztah učitele a žáka než dvou rovnocenných přátel. Werich řediteloval divadlu ABC a objevil se v několika legendárních filmových rolích – Císařův pekař a pekařův císař, Byl jednou jeden král nebo Až přijde kocour. V televizní inscenaci Uspořená libra plné brilantního humoru v podání Wericha, Jiřího Sováka a Stellly Zázvorkové si zahrála i jeho dcera Jana. Také napsal knihu pohádek Fimfárum, ze které byly zfilmovány například Královna Koloběžka I., Tři veteráni nebo O lakomé Barce, a geniálně načetl Haškova Švejka.

Bohém Jaroslav Hašek měl dvě manželky a psal knihy v hospodě. Autorovi Švejka by nyní bylo 135 let

Smutnou kaňkou na jeho jinak čistém štítě byl podpis Anticharty, o které se ale prý domníval, že podepisuje jen nějakou prezenční listinu. I tady platí výrok Jiřího Menzela, že tento podpis je ostudou především těch, kdo ho k tomu donutili.

Vánoce na Kampě

Dětství moc šťastné neměl. Bylo prostoupené častými hádkami rodičů a Wericha to poznamenalo do té míry, že jako malý kluk kvůli tomu neměl rád ani Vánoce. Vadila mu na nich, jak říkal „taková jehličková nálada“. Snad i proto měla na Štědrý den jejich vila na Kampě – kde bydlel se svou ženou Zdenou a dcerou Janou – dveře dokořán pro desítky návštěv. Dobré jídlo a pití k Werichům patřilo. Ne už tak pokaždé dobrá nálada. Jana, přestože svého otce milovala, mu často vyčítala, že ji svým nucením do herectví zkazil život.

A vztah mezi dcerou a matkou Werichovými byl už úplně špatný. Zdena byla vztahovačná, trpěla mánií, že ji všichni okrádají, a nakonec se léčila na psychiatrii. Možná, že se na její psychice odrazilo i to, že Werich měl mít spoustu milenek. Dnes se ví o jednom jeho nemanželském synovi – Jiřím Petráškovi, ale je možné, že dětí měl víc. Přesto se nikdy nerozvedl a zemřel jen několik měsíců po své ženě ve věku 75 let. Sedm měsíců po něm odešla jejich společná dcera Jana a za další měsíc i jeho „dvojče“ Voskovec.

Semafor se stále osvobozoval, od Osvobozeného divadla se nikdy neosvobodil



Nepřehlédněte