Semafor řídí na křižovatkách proudy dopravy. Něčím podobným procházelo i divadlo Semafor, které ovlivnilo počátky divadel malých forem u nás a které mělo v 50. – 60. letech význam při „domestikaci“ nového proudu populární hudby ovlivněné rock and rollem (kavárna Hybernia, Reduta). Jiří Suchý se zabýval grafikou a byl fanouškem Osvobozeného divadla. Jeho dalšími vzory vždy byli Miroslav Horníček, Karel Poláček, Vítězslav Nezval, Josef Kainar, Karel Čapek, Woody Allen a slavní komici. Voskovec a Werich ho natolik inspirovali, že grafik začal psát také básně, skládal texty písní, začal se zajímat o divadlo.
Působil v kavárně Hybernia, Redutě a v hudební skupině Akord Club. Vystupoval s Miroslavem Horníčkem, manžely Sodomovými, Jiřím Šlitrem a Ljubou Hermanovou. Horníček přivedl Jiřího Šlitra, který slíbil ozvučit hudbou texty Suchého, které se mu hromadily v šuplíku a potřebovaly ohlas. A pak ještě bylo třeba, aby je někdo natočil.
Babetta jde do světa
Když jednoho dne přišel do Reduty i Karel Vlach, dirigent populárního orchestru taneční hudby, s nímž zpívala známá dvojice Milan Chladil a Yveta Simonová, a uslyšel „ozvučené“ Blues pro tebe, byl tak nadšený, že písničku hned šel natočit na gramodesku do Supraphonu. A to byl už opravdový začátek úspěchu Jiřího Suchého. Píše písničky pro sebe Blues pro tebe, Měla vlasy samou loknu, Babetta jde do světa, Potkal potkan potkana, Píseň o rose, Klokočí, i pro jiné zpěváky Želví blues, Včera neděle byla, Sluníčko.
Jiří Suchý však na divadlo, svoji další ikonu, nezapomněl. Naopak, s Ivanem Vyskočilem a Ljubou Hermanovou založili Divadlo Na zábradlí, kde měla brzy nato svoji premiéru hra Kdyby tisíc klarinetů. Hra měla velký úspěch, stal se z ní později legendární muzikál, ale Jiří Suchý Na zábradlí nepůsobil dlouho, přenechal herecké vavříny jiným hercům. Díky Miroslavu Horníčkovi a hlavně Jiřímu Werichovi mohl mít Jiří Suchý „pobočku“ divadla ABC, ale rozhodl se s Ferdinandem Havlíkem a Jiřím Šlitrem, že založí vlastní divadlo, a tak v roce 1959 vzniklo divadlo Semafor, kde byl principálem, hercem, režisérem, výtvarníkem, textařem i skladatelem. Mužem mnoha rolí.
Výrobna talentů, evergreenů a dobré nálady
Divadlo Semafor uvedlo sérii úspěšných premiér her Člověk z půdy s Horníčkem, Kopeckým a Filipovským, dále hru Ukradený měsíc a Zuzana je sama doma. Pořad „Zuzana“ se stal velmi populární, a tak vznikaly jeho další podoby (Zuzana je sama doma: Zuzana je všude doma, Zuzana je zase sama doma, Zuzana není pro nikoho doma, Zuzana se vrací).
To hráli blízko Václavského náměstí, v ulici Ve Smečkách. A doma zde bylo mnoho herců a zpěváků. Semafor byl jejich líhní. Hrálo zde mnoho komiků, Miloš Kopecký, František Filipovský, Luděk Sobota, Petr Nárožný, Josef Dvořák, Jiří Krampol i Miroslav Horníček. Jiří Grossman a Jiří Šimek zde měli své Návštěvní dny a Besídku zvláštní školy. Zpívalo zde mnoho zpěváků, Karel Gott, Karel Černoch, Karel Štědrý, Milan Drobný, Miluška Voborníková, Věra Křesadlová, Zuzana Burianová, Jana Malknechtová i Dagmar Patrasová. A zpěváci Pavel Bobek, Valdemar Matuška, Eva Pilarová, Naďa Urbánková, Yvone Přenosilová a Miki Volek zde měli svůj pořad Ondráš podotýká, který byl od roku 1963 reprízován 52krát.
Přišla však dlouhá rekonstrukce
Přišla však odezva, nejen divácká, na jejich satiru. Divadlo se dostalo do „rekonstrukce na neurčito“ a mnoho umělců odešlo. Zůstal jen Jiří Šlitr a Jiří Suchý, kteří však po čase našli jiné prostory, tentokrát v pasáži Alfa. Byla to obtížná léta, přesto se zrodily další úspěšné hry, například Revizor v šantánu a Jonáš. Do ansámblu přišla v roce 1970 Jitka Molavcová a s ní i Jonáš a Melicharová.
Ivan Rossler: „Vzpomínám si, že při natáčení jednoho rozhlasového pořadu na téma tingltangl přinesl Suchý desku Maurice Chevaliera. Na desce nebylo žádné jméno, jen slavný chevalierovský slamáček. To jméno by bylo zbytečné, každý při prvním pohledu na obal desky věděl, o koho jde. Suchému – nebýt stagnace – by se patrně podařilo totéž.“
Přicházejí povodně
Od roku 1989 je Jiří Suchý opět principálem Semaforu. Přicházejí restituce a Semafor se znovu musí přestěhovat. Tentokrát azyl nabídne Hudební divadlo v Karlíně. Zde divadlo může znovu hrát svůj oblíbený muzikál Zuzana se vrací. Přicházejí povodně. Po sedmi letech Semafor zase nemá svoji vlastní scénu, tentokrát kvůli záplavám a nejhůře postižené lokalitě, Karlínu. Za pomoci ministerstva kultury dostává Semafor přece jen azyl, na přímluvu ministra Pavla Dostála, a to přímo v Nosticově paláci na Malé Straně.
Teprve roku 2005 mají premiéru další hry Semaforu již ve vlastních prostorách v Dejvicích. Hrají se hry Šest žen, Kdyby tisíc klarinetů, Me Too a další, včetně ódy na Osvobozené divadlo, od jehož vzoru se Semafor nikdy neosvobodil. Členy ansámblu jsou Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Luděk Sobota, Vlastimil Harapes, Václav Kopta, Anička Slováčková, Ivana Korolová, David Kraus, Radim Schwab, Felix Slováček, Jiří Štědroň. Jiří Suchý je principálem, dvorním skladatelem, režisérem, hercem, textařem, výtvarníkem. Je to mnoho nebo málo? Ivan Rossler: „Nejsem vůbec schopen si představit, co všechno byl nucen Jiří Suchý prožít, čemu všemu musel čelit, co nemohl napsat a co by býval napsat mohl, kdyby měl optimální podmínky ke své práci.“
