Obvykle je velmi smutné, když důvěřivec naletí podvodníkovi. Na druhou stranu je ale pravdou, že mezi námi chodí lidé, kteří prostě chtějí být podvedení a oklamaní. Jak jinak si vysvětlit tragikomický osudový příběh jedné ženy, která se rozhodla, že může následovat vzor jakési pochybné „duchovní koučky“ a začít přežívat jen ze vzduchu a světla? Jak její příběh skončil vám může napovědět fakt, že dotyčná aspirující jogínka za svůj pokus o duchovní osvícení získala ironické ocenění Darwinova cena.
V dobách, kdy bylo současné ezoterické hnutí ještě v plenkách, tedy v září roku 1999, se osmačtyřicetiletá Verity rozhodla, že její existence na tomto světě je příliš hrubá a hmotná a že by zasloužila trochu odlehčení. Přihlásila se tak na 21 dní trvající „transformační“ pobyt ve skotské divočině, který jí měl odhalit tajemství duchovních výšin bytí.
Jenže Verity prostě chtěla být podvedená. Jinak by nebylo možné, aby takhle slepě naletěla ženě, která se jmenuje Ellen Greve, ale dala si přezdívku Jasmuheen, navíc s falešným titulem guru. Kdyby Verity měla špetku soudnosti, došlo by jí, že samozvaná „guru“ Jasmuheen asi nehraje zrovna fér, když se veřejně prohlašuje za breathariána – čili člověka, který vůbec nejí a v některých případech ani nepije vodu, protože dokáže žít jen ze vzduchu a slunečního světla.
Tato „guru“ Jasmuheen, která dokonce vydala knihu s názvem Žijeme ze světla (v anglickém originále „Living on Light“), se totiž netajila tím, že kromě své vzdušně-světelné diety si dopřává i bylinkové čaje a k nim občas zakousne čokoládovou sušenku. To víte, vzduch a světlo se svojí chutí čokoládě prostě nevyrovnají. Člověku se nechce věřit, že taková osoba může mít 5 tisíc následovníků po celém světě.
Znáte bajku o oslovi a cikádách? Osel byl nešťastný ze svého oslího hýkání a záviděl cikádám jejich krásný zpěv. Krásný zpěv cikád? Ano, byl to osel. Ptal se jich, kde ke svému krásnému hlasu přišly a jak to může zaonačit, aby taky tak nádherně zpíval. A cikády mu odpověděly, že „jste to, co jíte“, svůj hlas mají ze své stravy – snídají ranní rosu a večeří večerní vánek. Tak se osel dal na dietu. Jenže osel není cikáda. Když na kost vyhublý osel zasípal ve svém posledním smrtelném výdechu, stejně jeho hlas nebyl dostatečně zesláblý, aby se podobal zpěvu cikád. A podobně skončila i Verity.
Pobyt bez jídla a jen s minimem vody, který měl trvat 21 dní a Verity z něj měla vyjít odpoutaná od svého těla, odpoutaná od nutnosti každé ráno strávit nějaký čas na záchodě, ale zato obohacená o hluboké duchovní poznání, měl za výsledek v podstatě poloviční úspěch. Duchovní poznání se sice nedostavilo, zato od svého současného těla se Verity odpoutala dokonale – definitivně.
Našli ji v jejím meditačním stanu po několika dnech intenzivního půstu mrtvou. Zemřela šílená z nedostatku jídla na následky dehydratace a podchlazení. Můžeme jí jen držet palce, aby v příštím životě a v příštím těle měla s hledáním osvícení trochu víc štěstí a znovu nenaletěla dalšímu podvodníkovi z celého toho zástupu současných ezoteriků, kteří se prohlašují za duchovní vůdce, ale jejichž poznání pravého ducha začíná a končí u konzumace fazolí a jiných nadýmavých luštěnin.
Zdroj: Darwin awards
