Tímto zpestřováním jídelníčku získávají masožravé rostliny potřebné živiny (nikoliv však energii), neboť většinou rostou na místech, kde je půda na živiny velice chudá, v mokřadech a na rašeliništích, v písčitých a kamenitých oblastech. Kořen obvykle slouží pouze k přichycení k podkladu a rovněž jako zásobárna vody.
Masožravé rostliny svoji kořist lapají několika neobyčejnými způsoby. Jako každá rostlina však potřebují i svého „přátelského“ opylovače, tedy zejména hmyz. Co však dělat, aby si své tolik potřebné opylovače zároveň i nesnědly?
Hmyzožravé rostliny si právě z důvodu nutnosti opylování hmyzem vyvinuly tři metody, jak svoji vzácnou a potřebnou hmyzí návštěvu ochránit. A pro jistotu, jako pojistku, tyto tři metody i zkombinovaly.
První metoda spočívá v tom, že svého hmyzího přítele – opylovače musí udržet co nejdál od svých pastí. Například mucholapka podivná udržuje svoje sklapovací listy v přízemí a květy k opylení vysílá na dlouhých stoncích až vysoko nad ně. Pokud se však nejedná o hmyzího opylovače a hmyz je mucholapkou chycen, stráví ho za 7 – 10 dní. Po této době zbude už jen tvrdý skelet. Vodní masožravky bublinatky zase loví drobné korýše pod vodou, přičemž jejich květy rostou nad hladinou.
Druhou možností je pak správně zvolená doba lovu. Některé hmyzožravé rostliny prostě neloví v době, kdy kvetou – a naopak.
V kombinaci první a druhé ochrany pak dále hrají další roli též pachová lákadla a rovněž barva a tvar květů hmyzožravek. Svou vůní, barvou a tvarem přilákají pouze ten hmyz, který je opyluje. Z jejich pastí se však naopak šíří pach, který láká mravence a mouchy, takže kořist přijde v podstatě sama.
Mezi nejpočetnější skupinu hmyzožravých rostlin patří rosnatky, které se mohou dožívat i více než padesáti let. Na povrchu listů mají malé lepivé žlázky, tzv. tentakule, které připomínají kapičky ranní rosy. Zde je i původ jejich pojmenování. Díky těmto žlázkám rosnatky loví. Kořist pak ještě obtočí listem a stráví.
Rosnatky jsou rozšířené ve všech světadílech kromě Antarktidy. Najdeme je od Aljašky na severu až po Nový Zéland na jihu. Vzhledem k rozšíření prakticky po celém světě jim můžeme dát přívlastek kosmopolitní. Dobře se jim však daří zejména v tropických a subtropických oblastech, neboť většina druhů upřednostňuje dostatek světla a slunečního svitu. Nejvíce jich roste v Austrálii, zde najdeme až přes polovinu všech známých druhů rosnatek, v četnosti výskytu pak následují Jižní Amerika a jižní Afrika.
Rosnatky se staly i oblíbenými okrasnými rostlinami. U nás je jednou z nejčastěji pěstovaných masožravek v domácím prostředí rosnatka kapská. Společně s kupříkladu další již výše zmiňovanou mucholapkou podivnou ji můžeme najít ve specializovaných květinářstvích.
