„Film Anny se mě osobně velmi dotkl, když skončil, měl jsem takový ten divný pocit v žaludku, který zažívám u jen málokterých filmů. Je to komplexní film o mnoha věcech, hlavně ale ukazuje život lidí z nižších vrstev, které ignorujeme a jichž je přitom po celém světě stále více, uvedl jeden z porotců sofijského festivalu Lech Kowalski.
Helena Třeštíková začala Anny sledovat v roce 1996 v rámci souhrnného filmu Rozkoš bez rizika o pražských prostitutkách, po jeho uvedení v České televizi se pak k Anny vrátila a natáčela s ní ještě po dobu dalších deseti let.
„Anny byla zajímavá tím, že to nebyla typická prostitutka. Začala šlapat ve 46 letech, motivovalo ji přilepšení vnoučatům. Mně se líbilo, že se svými výraznými rysy podobá italské herečce Giuliettě Masinové. Ve Felliniho filmu Cabiriiny noci (1957) ztvárnila prostitutku, a mě tak přišlo, že tu máme jisté Cabiriiny noci po česku. Anny byla autentická, nestylizovala se, o profesi pouliční prostitutky mluvila s nadhledem a humorem,“ řekla k filmu Helena Třeštíková.
Mezi nejslavnější její projekty patří filmy Katka, Mallory, série Manželské etudy a René, za něhož režisérka získala cenu Evropské filmové akademie označovanou jako evropský Oscar. Známá je časosběrnou metodou, kdy se objektům svého zájmu věnuje celá léta i desetiletí. Dokumenty točené v průběhu času podle Třeštíkové vytvářejí příběh. „Jsou to čistokrevné dokumenty, ale tím, že obsahují vývoj postav za celých 37 let, vznikají příběhy. Příběhy o nic méně dramatické než příběhy umělé, a přitom příběhy autentické. Lidé v nich často poznávají sami sebe a dobu, ve které žili a žijí,“ řekla dříve o své práci.
adp/ČTK
