Nic totiž nikde nestojí náhodou, nic není kombinováno nahodile. Eklektismus dává dohromady věci zdánlivě nesourodé, ale přitom pečlivě poskládané do harmonizujícího celku. Vyznačuje se silným individualizmem, nenechává se svazovat žádnými konvencemi, sebevědomě míchá tradiční s moderním, rád a záměrně porušuje přísná pravidla interiérových stylů. Právě mistrnou kombinací předmětů z různých stylů nebo období dává prostor kreativitě, tvořivému myšlení a stírá tak jakékoliv předsudky. Nikoho, kdo vstoupí do zařízeného prostoru, nenechá na pochybách, že vchází do výjimečného prostředí, okořeněného trochou nadsázky, humoru a někdy i špetkou ironie.
Svázaná volnost
Schopnost zařídit interiér v eklektickém stylu dává majiteli svobodu, jistou uvolněnost, ale na druhé straně mu nesmí chybět cit pro rozumnou míru, vytříbený vkus, estetické cítění a mnohdy i znalosti z oblasti umění a historie. I proto je tento styl považován za jeden z nejsložitějších. Velkou oblibu získal hlavně v kreativních vodách téměř všech tvůrčích profesí. Svou nekonvenčností připomíná nespoutanost a někdy i svérazný životní styl či povahu těchto milovníků a vyznavačů netradičnosti a originality.
Eklektický interiér připomíná skládačku, jejímž základem je schopnost vybrat a vzájemně sladit různorodý nábytek a dekorace a vytvořit z nich oku lahodící celek. Prostřednictvím doplňků, díky kterým je tento styl tak okouzlující a osobitý, se na výsluní derou také barvy a někdy až excentrické vzory. S velkou dávkou svobody je možné zapomenout na poučky o kombinování barev, vynechat všechna pravidla o mísení vzorů, je dovoleno upoutat pozornost svérazným nebo impozantním artefaktem nebo rozmanitou sbírkou nábytku či doplňků.
Dobrým základem pro rozvernost tohoto stylu je bílá, případně nuance světlých barev. Znásobují prostor a dovolí svým neutrálním pozadím vyniknout všem použitým solitérům, nepřehlédnutelným doplňkům a výrazným dekoračním prvkům, ineriéru pomáhají ponechat si dojem čistoty a uspořádanosti. Podlahám nebo nábytku vévodí nejčastěji tradiční materiály jako dřevo, kov, sklo nebo kůže. Pokud zůstavají pochozí plochy a stěny neutrální, na jiných místech mohou právě barvy nebo výrazné kusy nábytku rozehrát bez ujmy i dost teatrální scénu. Roli výrazného prvku lze však svěřit i vodorovným a svislým plochám, v tom případě je ovšem lepší ponechat ostatní zařízení spíš s neutrálním podtextem. Interiér tak bude vždy vyvážený a vytvoří kompaktní celek, kde jednotlivé prvky spojí stejné materiálové nebo konstrukční tvarosloví či barevnost.
Pravidlo mezi nepravidly
V eklektickém stylu jsou dekorace a doplňky nepostradatelné. Plní zodpovědně svou úlohu svérázné, svobodomyslné a podmanivé postavy, kde každý detail může rozhodnout o lacinosti nebo naopak o skutečné věrohodnosti. Eklektický styl sice s oblibou boří téměř všechna pravidla, jedno však ctí, a sice, že nic se nemá přehánět. Hranice mezi kvalitou a nevkusem nebo kýčem je příliš křehká a při zařizování je lepší zapojit kreativitu. Samozřejmě za předpokladu, že si jednotlivé předměty mezi sebou vzájemně rozumějí, i když jsou plné kontrastů. Velmi oblíbenými dekoracemi v eklektickém stylu jsou různé typy svítidel, jež lze vybírat ve starožitnictvích či v bazarech, nebo použít kvalitní repliky. Dobře zvolené a umístěné prvky ideálně vystihnou pravou povahu eklektického stylu, ať už jako hlavní či vedlejší zdroje světla. Výrazné barvy nebo vzory lze uplatnit také na textiliích, které dají celému prostoru potřebnou celistvost. Patří sem hlavně koberce různého stáří, variabilních tvarů a vzorů, zvířecí kůže a kožešiny či jejich imitace, potahy, čalounění nebo závěsy a polštáře.
Text: Lenka Dubská