Jak se vám daří být pořád tak vitální?
Mám práci, která mě baví, mladého manžela, který mě obskakuje, je to asi i v genech, protože mojí mamince bylo v červnu 103 let. Člověk musí být v pohodě, nesmí závidět, nesmí být vědomě zlý, musí být usměvavý. Lidé se mě někdy ptají, proč se pořád usmívám, říkám, že s úsměvem vstávám i usínám, důležitá je totiž pozitivní mysl. Význam pro mě má i víra – když mám problém, poradím se s tím nahoře. Jednomu významnému psychiatrovi, kterého nechci jmenovat, abych mu nebrala kšefty, jsem řekla. „Kdyby bylo víc lidí, kteří věří v Boha, vás psychiatrů nebude potřeba.“ Odpověděl: „Víte, že máte pravdu…“
Chodíte i do kostela?
Ano. A když je těžká chvíle, pomodlím se, požádám o pomoc, což ne vždycky dopadne, ale vyjde třeba zase něco jiného a hlavně mi to pomáhá k pohodě.
Snažíte se stranit lidí, kteří vás takzvaně vycucávají?
To úplně nemohu. Občas zpívám třeba pro lidi připoutané na lože nebo zajedu do domova důchodců. A jak se z jiných koncertů vracím nabitá, tak když přijedu mezi lidi, kteří jsou starší než já, stejně staří, někteří dokonce o trochu mladší, mám pocit obrovské únavy. Jenže když na druhou stranu vidím, že jsou šťastní a říkají, že jsem jim vrátila mládí, vzpomínají, že se při mé písničce seznámili se svou láskou, nedá mi to nejet tam. Jsem ráda, že jsem někomu udělala radost.
Nedávno jste vydala nové cédéčko s názvem Pilarka a přátelé, kde je plno duetů…
Celkem sedm a až na jednu výjimku se samými „zajíci“, jen ten jeden je o tři neděle starší než já – po čtyřiapadesáti letech jsme totiž s Karlem Gottem znovu nazpívali duet Dotýkat se hvězd z filmu Kdyby tisíc klarinetů. Byla jsem překvapená, jaký to má pozitivní ohlas, jsem ráda, že to má drive, náladu, bála jsem se, že nás natřou, že to už není to, co to bejvávalo, a ono naopak. To mě potěšilo.
Jaké další duety na albu jsou?
S Vojtou Dykem jsem nazpívala Montiho čardáš. To, co já jsem se učila dlouho, on uměl hned a ještě to přizdobil srandičkama, moc se mi líbí, jak to zpívá. S brněnským rapperem El Niněm jsme zase nazpívali duet Brno, ke kterému jsme i natočili klip.
To, že bude písnička o vašem rodné městě, napadlo vás?
Kdepak. Nedovolila jsem si sama nikoho z těch mladých oslovit, aby si nemysleli, co si asi baba myslí, že s ní budeme zpívat… Když mě oslovil někdo z nich, nebo někdo za ně, ráda jsem si s nimi zazpívala. El Nino mi napsal, jestli bych jako brněnská rodačka do toho s ním šla, poslal mi, co v písničce rappuje, a Roman Šandor, v jehož studiu Mercury natáčím, složil hudbu, takovou, aby zněla nostalgicky, s tím jsem oslovila i Pepíčka Fouska, který mi napsal text. A tak písnička vznikla.
Jak se podle vás Brno změnilo od dob, kdy jste tam žila?
Něco k lepšímu, ale nechápu a svým způsobem mě fascinuje, že Brňáci dovolili tu příšernost, co stojí na náměstí Svobody, říká se tomu orloj, ale stejně z toho nepoznáte, kolik je hodin. Lidi z toho mají srandu. Ale nebudu Brno pomlouvat. Mají tam nádherný zkroucený dům, který se mi strašně líbí, Brno se hodně změnilo je to pěkné, barevné a čisté město.
Vraťme se ještě k vašemu albu. S jakými dalšími „zajíci“ jste natočila duety?
Jeden s Josefem Vontrem, pánem, který fotí a dělal fotografie na celé album, pak s Alešem Cibulkou duet Rozhoupej zvony nad námi, který jsem kdysi nazpívala s Jaromírem Majerem. S Alešem už to bylo s nadsázkou… Vím delší dobu, že hezky zpívá, a říkala jsem si, že si zazpíváme. On říkal: „Jasně, Gott, ty a já, jak jinak…“ Pak mám na albu duet s tanečníkem ze StarDance Janem Onderem, je to roztomilý kluk, který v páru s herečkou Danou Batulkovou soutěž vyhrál. Setkali jsme se loni v létě na Českolipsku, na Letních slavnostech v Dubé. Říkal, že je rád, že mě vidí a že má rád, jak zpívám. Zeptala jsem se, co se mu líbí, když totiž někdo řekne, že všechno, vím, že kličkuje. A on opravdu zanotoval „Noc a den bez tebe…“. A tak jsem mu řekla: „Vy se mnou natočíte duet.“
A bylo to!
Než stačil odporovat, tak jsem mu za tři dny poslala, co asi bude zpívat. Další duet jsem nazpívala s šestnáctiletým Tomášem Ringelem, s kterým jsem prvně zpívala, když mu bylo dvanáct. Tehdy mi jeho tatínek donesl na jeviště cédéčko s nahrávkou, kde zpíval titulní píseň z filmu Bodyguard od Whitney Houston. A nádherně!
Říkáte, že vás drží víra, pozitivní naladění a práce, kterou máte ráda. Pomáháte vitalitě třeba i zdravou stravou?
Držím se přísloví, že člověk má jíst to, na co má chuť. Každý se mnou jistě nemůže souhlasit, protože když má někdo cukrovku a má chuť na sladké, musí si to odpustit. Mám štěstí, pravidelně chodím na kontroly, kde říkají, že cukr mám absolutně v pořádku. A to jím hodně sladkostí, skoro denně si dávám zmrzlinu, kolikrát sním celou vaničku, na ní dokonce karamel. Ani náhodou nejsem vegetarián, doma jíme maso, manžel mě takřka nepustí do kuchyně, prý mu tam překážím. Vaří výborně, svíčkovou ani nemusím dochucovat. Na dietku si dáváme kachničku, domácí i divokou. Když vidím srnky nebo daňky, nedovolila bych je střílet, když je ale pokrm připraven, říkám si, že už ho sním.
Držíte se zkrátka zásady, že co chutná, nemůže být nezdravé?
To si člověk nevybere. Hodně lidí snídá cereálie, přitom se zase říká, že je to špatně. Nejlepší je prý sádlo nebo máslo, žádné náhražky. V Praze na to nemám čas, ale když jdu někdy od řezníka, vyškvařím si sádlo sama, což umím už od doby, kdy jsem byla malé dítko. Dělám asi chybu, že si kupuju drahou kosmetiku, lidi mi říkají, že kdybych si nahňácala obličej sádlem, udělám líp. To jsem zatím nezkusila.
Ze dne na den jste přestala kouřit. Jak jste to dokázala?
Od léčitelky jsem dostala otázku, jestli chci kouřit, nebo zpívat. Odpověděla jsem, že samozřejmě zpívat, ona reagovala, že je to dobře, protože druhá otázka by zněla, jestli chci kouřit, nebo žít. Říkala jsem si, že si dám poslední cigaretu na rozloučenou, zapálila jsem si, a jako když mi někdo ťukne do hlavy, napadlo mě, proč nepřestat kouřit hned, cigárko jsem típla. Pár dnů jsem pak měla cigarety připravené, aby mě lákaly a já odolávala. A odolala jsem, už nikdy jsem si nezapálila. Přestala jsem tedy kouřit ne ze dne na den, ale z minuty na minutu. Můj muž se někde dočetl, že když se přestane kouřit a chodí se aspoň pět kilometrů pěšky denně, nepřibere se. Vzala jsem si to k srdci a nepřibrala ani deko.
Delší dobu také už vůbec nepijete alkohol…
Ne a vůbec mi nechybí. Když někdy na akcích dostanu od výrobců vín výborné víno, po kterém by se lidi „umlátili“, vezmu si ho, ale… Kdyby dotyčný věděl, že tím pak doma podléváme guláš, protože manžel taky nepije, žádné víno by nám už nedal… Teď si to ti výrobci vín přečtou a máme po víně.
