Zamýšlím-li se nad tím, co pro nás udělaly radnice a dobrého a špatného ve volebním období za poslední čtyři roky, vychází zavedení takzvaných zón placeného stání jako jednoznačně čin nejohavnější. Dokonce si dovolím říct, že to považuji za jednu z největších sviňáren porevolučních časů.
Ty tam jsou doby, kdy mne servírka odvezla po skončení provozní doby domů. Zákonitě bydlela v Praze 4 nebo 8 a tím pro ni cestování na šestku skončilo.
Takže buď jezdily taxíkem, nebo se striktně zavíralo v jedenáct, aby stihly metro.
Praha vyhlásila válku řidičům aut. Tedy ona to neřekla na férovku, samozřejmě, ale vyhlásila boj automobilistům, kteří nemohou za to, že je Praha tak veliká a že firmy mají ten trapný zvyk zaměstnávat lidi z jedné části města na jeho opačném konci. A přeci si nenaházíte výplatu do parkovacích automatů, že?
Nejde jet dokonce ani z Bubenče do Bubenče, protože je to z Prahy 6 do Prahy 7. Jiná městská část, nic nenaděláte.
Zkrátka a dobře, dokud nebude platit, že občan Prahy může zaparkovat za poplatek kdekoli v Praze, beru zavedení zón placeného stání za největší překážku, abych správu města vnímal pozitivně. Dokud nebude zavedena karty Pražana, budu hóódně nespokojenej občan.
Zóny placeného stání jsou válkou námi volených lidí proti nám. A každý, kdo mi bude tvrdit, že je to v mém zájmu, ať propadne peklu.
Fefík
