„O celoživotní výzkum se s námi podělil docent Luboš Kopřiva z Akademie věd,“ uvedla pro Náš REGION zástupkyně tvůrčí skupiny 8 lidí Nina Jacques. „Už před lety našel vzácný endemický druh, který je třeba chránit,“ dodala. Šlo o performanci, skupina, která se zabývá vstupy do veřejného prostoru, chtěla ukázat, jak lze k místu přistupovat i jak je nutné chránit přírodu. Proto se na piazzetě ve dnech 25. až 30. června konaly i besedy s odborníky. Celá akce vznikla v koprodukci s Národním divadlem, přírodovědci dodali ideový obsah. Výklad o endemickém druhu byl tak dokonale zahraný, že člověk alespoň na chvíli podlehl, že tomu tak opravdu je. „A když lidi pochopili, mnohdy na přistoupili na hru, kterou jsme hráli a kladli zajímavé dotazy,“ řekla Nina.
Kameny s úlomky přírody
Navíc to bylo i věrně ztvárněno, místo několika dlaždic byly nainstalovány umělé lišejníky, mechy a plísně. „Provedly jsem kolem padesáti lidí denně,“ uvedly Nina a Viktorka, které provázely i redaktorku Našeho REGIONu. Zasvěceně hovořily nejen o endemitu, který se podle jejich slov na piazzetu dostal v době, kdy „bylo stavěno Národní divadlo a lidé přiváželi kameny z celé země a s nimi i různé úlomky přírody, přičemž tři druhy se zkřížily a vznikl neuvěřitelný biotop“. Docent Kopřiva ho měl objevit na přelomu 70. a 80. let minulého století, kdy se ale stavělo, a nemohlo se zdržovat výzkumem, endemit byl zalit betonem. „A začalo se mu pod ním dařit, zakonzervoval,“ uvedly Nina s Viktorkou. S tím, že nyní se chtějí pustit do výzkumu.
Rákosy kořenící ve Vltavě
Do odpadkového koše byly nainstalovány rákosy, které podle výkladu zakořenily ve Vltavě a „koš prorazily“. Mezi mnoha záměrnými fabulacemi byly i kusy zajímavé pravdy: na budově Nové scény Národního divadla je kubánský mramor, kterým byla před listopadem 1989 splacena část dluhu kubánské vlády vůči Československu. Pravdu se lidé dozvěděli i z odborných přednášek – kupříkladu na střechách Národního divadla jsou včelíny, vzniká tak národní med. Vyprávěla o tom včelařka Národního divadla Anna Vodrážková. „Nyní jsou včely u Apolináře,“ řekla Nina. V rámci jiné přednášky si zájemci poslechli zvuky žab, které vymírají – lékař Vít Zavadil je nahrává, aby byly zachyceny pro budoucnost.
Pohled na prostor z jiné perspektivy
„Na piazzetě jsme trávili asi dvanáct hodin denně, k místu jsme získali vztah, byl to takový náš obývák. Dopoledne tudy procházely školy, pak děti, které šly ze škol, následně starší lidi, večer se prostor měnil v párty místo. Někdy jsme tu byli do deseti do večera, jindy i do půlnoci. Šlo nám o to, aby se lidé dívali na prostor z jiné perspektivy,“ řekla Nina. Vše bylo dokonale vymyšleno, lidé chodili po bezpečnostní lávce, když šli k endemitu, navlékli si ochranné papuče a dali roušku přes obličej. Fiktivní hrdina docent Kopřiva vystoupil i v rádiu, odkud veřejnost na piazzetu lákal. Při prohlídce si zájemci prohlíželi i buxus, který je ve venkovních květináčích na piazzetě zasazen a při běžném průchodu náměstíčkem si ho člověk ani nevšimne. Takže účel byl splněn – lidé opravdu začali na místo hledět jinak, tak nějak pozorněji.
