• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Fronty na toaletní papír, prací prášek i mýdlo. Vítejte v socialistické drogerii

    15.9.2018
    Renáta Šťastná
    Další fotky

    V roce 1988, kdy jsem se vyučila prodavačkou, jsme svoji profesi brali všichni opravdu vážně. Za nás nebylo tolik možností jako dnes. Ti chytřejší šli na gymnázia a ti ostatní na střední odborná učiliště, a to ještě podle okresu, v kterém měli trvalé bydliště. Takže spousta spolužáků skončila na internátě.

    Člověk musel brát to, co je

    Já jsem si vybrala drogistické zboží u podniku Drobné zboží Praha, sídlo a jednu z učňovských prodejen jsme měli ve Vodičkové ulici a školu v Náhorní v Praze 8 – Kobylisích. Součástí oboru bylo i foto – kino a to mi úplně učarovalo. Ale musela jsem si projít vším.

    Kaňky a piják. Za „totáče“ bývalo plnicí pero luxus. Psaní číňanem si děti musely zasloužit

    Učila jsem se vážit a rozlévat chemikálie, prsty jsem měla věčně poleptané od třicetiprocentního kysličníku, musela jsem znát všechny barvy, laky, ředidla, hnojiva, železitá i bylinná vína, mýdla, šampony, krémy, pleťové masky… V prváku jsme měli jen školu a jednou dvakrát nás poslali na prodejnu, abychom se rozkoukali. Od druháku jsme pak měli střídavě týden školu a týden praxi. Učila jsem se v drogerii v Dlouhé (dnes je na jejím místě pizzerie) u pana vedoucího Huberta Bakaláře, bratra tehdejšího sportovního komentátora Roberta Bakaláře. Byl fajn, říkal nám holčičky a rád s námi laškoval.

    Hračky, které pamatujeme my i naše maminky. Měli jste houpacího koníka?

    Vzpomínám si, jak se na pultech objevil prací prášek Juwel a jako všechno, co se odlišovalo od standardu, se ani krabice s Juwelem v obchodě dlouho neohřály, šly na dračku. V okamžiku se udělala dlouhá fronta až na chodník a ani jsme se nemuseli ptát, co si zákazník přeje. Za chvíli bylo po frontě i po Juwelu. Podobně to bylo s Moherem a dalšími produkty tehdejší doby. Postupně začala jsem chápat význam pojmu „podpultové zboží.

    Stopy socialismu v pražském metru. Kde je můžete vidět dodnes?

    V kapse povinně propisku a nůžky

    Prodavačky v obchodech většinou nosily stejnokroje v podobě silonových plášťů. My učenky v drogerii jsme vyfasovaly bílé pracovní pláště z pevné látky, bylo v tom vedro a byla na nich vidět každá šmouha. V kapse jsme musely nosit nůžky a propisku. Mám je dodnes, snad z nostalgie. Dalším nutným doplňkem byly pracovní boty, které vůbec nebyly hezké ani vkusné, a navíc se v nich hrozně potily nohy. Ale byly předepsané. A předpis je předpis…

    Návrat do dětských dní. Pohádky na zdi nám přinášela legendární promítačka. Pamatujete?

    Máte podobné vzpomínky? Podělíte se s ostatními?

    FOTO: Drogerie za socialismu

    Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 14Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 19Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 12Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 1Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 21
    Další fotky
    Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 20Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 18Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 17Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 6Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 16Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 15Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 13Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 11Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 10Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 9Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 8Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 7Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 5Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 4Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 3Drogerie za socialismu - Prodavačky nosily pláště 2


    Nepřehlédněte