• Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • nezarazene
  • Kaňky a piják. Za „totáče“ bývalo plnicí pero luxus. Psaní číňanem si děti musely zasloužit

    Další fotky

    Dnešní prvňáčci ani netuší, jak to mají jednoduché oproti těm, kteří se seznámili se základní školou v minulém století. Všichni jsme museli psát nejdřív obyčejnou tužkou. Až ve chvíli, kdy jsme ji zdrželi zlehka a netlačili na ni, přišel ten velký den. Soudružka učitelka nám dovolila přinést si plnicí pero.

    Luxus „za totáče“. Štiplavé krepsilonky jsou černou můrou dodnes

    Inkoust se natahoval z kalamáře

    Psát perem, to byl vyšší level. Připadali jsme si tak nějak větší. A to jsme vůbec netušili, že můžeme postoupit ještě o schod výš a přijde den, kdy to zpropadené pero budeme moci vyměnit za „čínu“. Já jsem zažila pero natahovací a na prvním stupni lavice s kalamářem. Žádné moderní barevné židle, ale dřevěné ošuntělé sklápěcí sedačky s nepohodlným opěradlem, co tlačilo do zad. Deska lavice měla podivný sklon, takže z ní sem tam věci sjížděly. To bylo obzvláště nepříjemné v případě lahvičky s inkoustem.

    OBRAZEM: Za „totáče“ jsme neměli zdaleka tolik hraček jako dnešní děti. Ale byli jsme šťastní!

    Manipulace s perem taky nebyla žádná legrace. Natáhnout z kalamáře inkoust a hrot pěkně otřít hadříkem, který byl povinnou výbavou každého penálu. Později přišla pera na bombičky. I tady ale nastal poprask, když dělalo kaňky. Všichni museli mít piják, neboli savý papír, který se dnes většinou kupuje samostatně. Když jsme udělali chybu, museli jsme škrtnout a napsat to znovu. Neměli jsme gumovací pera jako dnes – vygumuješ a přepíšeš. Mohli jsme také použít zmizík. Ten sice vymazal to, co tam být nemělo, ale už se nedal přepsat.

    Proto jsme se těšili na „číňana“. Tím mohl psát ten, komu to opravdu šlo, od páté třídy potom všichni. Leváci měli výhodu, mohli psát rovnou propiskou, aby si inkoust nerozmazávali.

    Tuzex. Obchod luxusu, kde se za bony daly sehnat džíny. Vítejte v totalitním Československu

    Další úžasnou pomůckou versatilka. Stačilo si jen pohlídat dostatek tuhy a úča nás nemohla nikdy na geometrii nachytat se zlomenou nebo neořezanou tužkou. Pro kluky to byla pomůcka „dva v jednom“. Tou druhou funkcí byla takzvaná flusačka. Dělali si kuličky z papíru nebo vykrajovali kousky z pomerančové kůry a potom už jen zamířit…

    Padací tužka se stala celosvětovým hitem

    Versatilka neboli „mechanická padací tužka“ se narodila v roce 1950 v továrně Koh-i-noor Hardtmuth v Českých Budějovicích. Klasický dřevěný obal byl postupně nahrazen obalem kovovým, zajišťujícím pohyb a uchycení tuhy. Stala se celosvětovým hitem i proto, že má hrotítko, kterým lze tuhu ostřit snadno a rychle. Už žádné ořezávátko. A pro zajímavost: klasickou versatilkou bylo možné napsat čáru o délce až padesát šest kilometrů.

    FOTO: Psací potřeby retro

    Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 1Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 2Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 3Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 5Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 6
    Další fotky
    Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 7Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 8Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 9Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 10Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 11Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 12Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 13Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 14Psací potřeby retro - Psací potřeby retro 15


    Nepřehlédněte
    12.2.2025
    Zprávy

    Dáda padá!