Ve čtvrté třídě jsem si moc přála dětský šicí stroj. Úplně živě si vzpomínám, jak jsem o něj prosila a žebronila. Maminka mi tehdy říkala „Ty si s tím stejně nebudeš hrát a pak to tady bude ležet…“ Přesvědčovala jsem ji, že nene, že si s ním hrát budu a že si ho moc přeju a vlastně taky potřebuju. Naslibovala jsem jí tehdy hory doly.
A pak přišel den D. Už když jsem rozbalovala dárek, tušila jsem, že je to on. Všechno ostatní šlo stranou, i ten krásný čokoládový dort. Nadšení mi ovšem vydrželo jen pár dní. Jestli jsem byla zbrklá nebo nešikovná, nevím, ale v jednom kuse jsem měla nějaké trápení. Buď se mi šmodrchala nit, nebo se mi trhala… A na to jsem neměla dostatek trpělivosti. Nakonec došlo na maminčina slova – leželo to tam…
Vzpomínám si, kolikrát nám taťka vyprávěl, jaké hračky měly děti dřív, když byl on malý. Je ročník 1943 a to jsem dávno ještě nebyla na světě. Tu dobu znám jen z černobílých filmů a z vyprávění pamětníků. „My jsme si, holka vystačili s dřevěnou špulkou od nití, to bys viděla, kolik legrace jsme s tím zažili.“
Moc ráda jsem vystřihovala panenky, které se daly oblékat do papírových šatiček a botiček a čepiček, s těmi jsem si dokázala hrát i celé hodiny. Některé i mrkaly, hýbala jsem jimi ze strany na stranu a mrkala očičkama. I když vystřihování taky byla docela piplačka, tak tady jsem měla trpělivosti na rozdávání.
Často jsme ale lítali venku. Přišli jsme ze školy, praštili taškou do kouta a hurá ven. Skákali jsme panáka a gumu, a často jsme (a to hlavně holky) přebíraly. Přebírání byla poměrně jednoduchá hra, tedy pokud měl člověk šikovné prsty a byl trpělivý.
Na začátku bylo nutné svázat provázek, provléct mezi prsty a pak nechat spoluhráče jej přebrat na jeho prsty tak, aby se nezamotal, vytvořil odpovídající obrazec a dal se znovu přebrat. Existovala celá řada obrazců. Začínalo se kolébkou, následoval dopis, voda, obrácená kolébka, obrácený dopis, oko, pavouk, další oko a tak dále. Říká se, že si přebíráním kdysi dávno krátili dlouhou chvíli piráti při nekonečných plavbách po moři. U nás byla oblíbená hlavně proto, že dala se hrát kdekoli.
