Generál Ingr chtěl vybudovat nepolitickou armádu, komunisté mu plány překazili

2.9.2019
Fefík
Další fotky

Jan Ingr se narodil 2. září 1894 ve Vlkoši u Kyjova starostovi obce stejného jména. Vojákem se stal 1. října 1913 a zůstal jím dalších bezmála 35 let svého života.
Po vypuknutí 1. světové války odjel mezi prvními se svojí jednotkou na ruskou frontu. Dne 15. září 1915 se nedaleko Rovna dostal do ruského zajetí. Následujících devět měsíců strávil v zajateckém táboře v tehdejším Carycinu (pozdějším Stalingradu a dnešním Volgogradu), kde se v březnu 1916 přihlásil do československých legií.
Nábor do československých legií byl ale tehdy pozastaven a proto vstoupil do 1. srbské dobrovolnické divize a české vojáky přijímala s otevřenou náručí. S ní se, již v důstojnické hodnosti, zúčastnil bojů na Balkáně proti Bulharům a Turkům. Za statečnost byl povýšen do hodnosti poručíka a v prosinci 1916 byl konečně převeden do československých jednotek.
V té době přijal pravoslaví a jméno Sergěj, pocházející z bulharštiny.

Dne 2. července 1917 se jako velitel roty 2. čs. střeleckého pluku Jiřího z Poděbrad zúčastnil bitvy u Zborova.
V říjnu 1917 se přesunul do francouzských a v srpnu 1918 nakonec i do italských legií. Jako velitel praporu 33. čs. střeleckého pluku se vrátil v prosinci 1918 do vlasti.
Také zde však musel do boje – v lednu 1919 velel skupině v tzv. sedmidenní válce s Poláky o Těšínsko a pak zasáhl do bojů proti agresi maďarských komunistických jednotek na Slovensku. Československo-maďarskou válku ukončil jako náčelník štábu 21. pěší brigády v hodnosti majora. V té době se rozhodl zůstat v armádě nového státu a stal se vojákem z povolání.

Slavná Rota Nazdar položila základy naší armády. I když z ní moc nezbylo

Od září 1919 byl frekventantem I. kursu pro důstojníky generálního štábu v Praze, z nějž byla později vytvořena Válečná škola. Absolutorium této školy předurčovalo důstojníky k zastávání nejvyšších a nejzodpovědnějších míst.
V roce 1934 byl jmenován o hodnosti brigádního generála, v době zářijové mobilizace převzal, již v hodnosti divizního generála, velení sboru. Patřil k rozhodným kritikům přijetí mnichovské kapitulace a v tragických dnech na přelomu září a října 1938 podnikl řadu konkrétních kroků k jejímu odvrácení.
Po okupaci v březnu 1939 patřil k jedněm ze zakladatelů vojenské odbojové organizace „Obrana národa“ a stal se zástupcem jejího velitele armádního generála Josefa Bílého.

20. června 1939 odešel na výzvu prezidenta Edvarda Beneše přes Polsko do exilu. V Paříži vybudoval Československou vojenskou kancelář. Československá vojska ve Francii byla organizována u městečka Agde na středomořském pobřeží. V roce 1940 zde bylo soustředěno 11 405 dobrovolníků, kteří se v květnu a červnu 1940 účastnili spolu s francouzskou armádou bojů na Marně, Seině a Loiře.
Po porážce se staral o evakuaci zachráněných vojáků do Velké Británie.
21. července 1940 vznikla v Londýně exilová vláda a Sergěj Ingr se stal jejím ministrem národní obrany.

Vrahové! Poslední slova degradovaného majora patřila komunistické justici

Vždy hájil skutečné potřeby státu i armády před stranickými zájmy. Proto byl pod tlakem komunistů funkce zbaven, byť formálně od září 1944 až do dubna 1945 zastával funkci vrchního velitele československé branné moci. Ingrova snaha o vybudování nové poválečné armády byla zmařena Košickým vládním programem, který požadoval armádu podle sovětského vzoru.

Do osvobozené vlasti se Ingr vrátil v červnu 1945. Byl popotahován soudy, čelil urážkám a pomluvám. Na přímý zásah prezidenta Edvarda Beneše byl v říjnu 1946 očištěn a v září 1947 povýšen do hodnosti armádního generála. Přesto byl pod stálým dohledem Obranného zpravodajství a bylo mu v podstatě znemožněno další působení v armádě. Od prosince 1947 do února 1948 byl velvyslancem v Nizozemí. V březnu 1948 na protest proti převzetí moci komunisty v ČSR na svou funkci rezignoval a odešel do exilu. Byl zbaven vojenské hodnosti a většiny vojenských řádů a vyznamenání.

Fotograf Ladislav Sitenský za svůj život pořídil asi půl milionu snímků. Nejcennější jsou ty z Anglie

V únoru 1949 byl na schůzi Rady svobodného Československa pověřen řízením zpravodajské organizace, která byla následně uznána jako spojenecká zpravodajská ústředna. Samostatné sekce měla v Paříži a Londýně. Jako předseda Komitétu pro podporu uprchlým československým důstojníkům se mimořádně angažoval v pomoci bývalým důstojníkům čs. armády v exilu. Koncem roku 1951 inicioval ve spolupráci s americkou stranou vytvoření Labor Service Company – Czechoslovakian, jediné skutečné čs. vojenské jednotky 3. odboje.
Nepodceňoval ani úlohu médií a pravidelně vystupoval v pořadu Rádia Svobodná Evropa Voláme armádu.

Zemřel náhle 17. června 1956 v Paříži na srdeční záchvat. Byl pohřben na pařížském hřbitově Cimetiére de Bagneux. V roce 1991 mu byla in memoriam navrácena hodnost armádního generála a československý prezident Václav Havel mu udělil Řád M. R. Štefánika in memoriam.
Syn Jiří Ingr nechal v Paříži v roce 2004 exhumovat a převézt do Česka jeho ostatky. 2. září 2012 byly uloženy v rodném Vlkoši.

Zdroje: Jiří Plachý: Voják tří odbojů…, MO ČR, 2012; Prokop Tomek, VHÚ; -jin-, ÚSTR; Wikipedie

FOTO: Armádní generál Ingr

Armádní generál Ingr - 1 vhúúArmádní generál Ingr - 2 islováckoArmádní generál Ingr - 2b DSC01797 armg sergej ingrArmádní generál Ingr - 7 mocrArmádní generál Ingr - 8 pětačtyřicítka
Další fotky
Armádní generál Ingr - 9 vlkošské dny vjenských tradic 16 vlkošArmádní generál Ingr - 0 vhú


Nepřehlédněte