zavřít mapu
Rota Nazdar, oficiálně 1. rota praporu C 2. pochodového pluku 1. pluku Cizinecké legie, byla první československá vojenská jednotka působící na území Francie.
Působili v ní převážně čeští dobrovolníci. Jednotka se uplatnila v první světové válce.
Rota Nazdar vznikla v rámci francouzské Cizinecké legie 31. srpna 1914, tedy na začátku první světové války.
O její vznik se zasloužil Prozatímní výbor tvořený zástupci francouzské pobočky Sokola a sociálně-demokratického spolku Rovnost, podporovaný některými známými francouzskými osobnostmi, zejména Ernestem Denisem (1849 v Nîmes ve Francii – 1921 v Paříži).
Vstup do Cizinecké legie byla jediná možnost, jak vytvořit na území Francie zahraniční jednotku. Hromadný odvod dobrovolníků proběhl 22. července 1914 v pařížské Invalidovně, za způsobilé k službě bylo uznáno 341 Čechů a 2 Slováci.
Dvouměsíční výcvik prodělali v Bayonne.
Slavnostní přísahu složili 12. října a rota byla začleněna do praporu C tzv. Marocké divize. Kvůli nedostatku českých důstojníků – k dispozici byli jen dva – rotě veleli Francouzi. Prvním velitelem byl jmenován kapitán M. L. J. Sallé.
Na začátku 1. světové války (1914–15) se rota v rámci Cizinecké legie účastnila střetnutí na francouzsko-německé frontě a počet vojáků, kteří se do ní dobrovolně hlásili, narůstal. Měl však své limity, protože jednotka nemohla být doplňována o nové síly. Hranice byly uzavřeny, další Češi a Slováci do Francie nepřicházeli a nemohli se tam dostat ani jako dezertéři nebo zajatci, protože rakousko-uherská armáda na západní frontě nebojovala.
K rotě se připojilo asi třicet dobrovolníků z Velké Británie, která na svém území vznik české jednotky nepovolila, a v jednotce sloužilo i několik Poláků a jeden Švýcar.
Rota Nazdar byla poprvé nasazena do boje 11. listopadu 1914 v kraji Champagne nedaleko Remeše.
V květnu 1915 se rota účastnila vítězně bojů u Arrasu, kde po útoku na kótu 140 na hřebenu Falaise de Vimy mezi vesnicemi La Targette a Souchez zbylo pouze 75 bojeschopných mužů, 42 mužů včetně všech důstojníků padlo, ostatní byli raněni a prapor C byl rozpuštěn.
Později byli její příslušníci dále zařazeni do jiných jednotek. Jsou zmiňováni i při pokusu Milana Rastislava Štefánika vytvořit ve Francii letecký oddíl.
Ještě na konci 1. světové války (1918) je o rotě zmínka, když se několik desítek vojáků této roty dostalo do československé brigády ve Francii.
Malíř František Kupka (1871 v Opočně – 1957 v Puteaux ve Francii), v bitvě u řeky Aisne byl raněn. Byl vyznamenán Řádem důstojníka Čestné legie a za své zásluhy v armádě získal hodnost kapitána.
Nadporučík Václav Dostal (1888 v Poděbradech – 1915 v Nord-Pas-de-Calais ve Francii),
první československý důstojník, který padl v boji, zemřel v bitvě u Arrasu střelen do prsou; po válce po něm byla pojmenována ulice v Bubenči (dnes V. P. Čkalova)
Vojín Lumír Březovský (1898 v Libni – 1914 v Louvois u Remeše), nejmladší a první padlý legionář, zemřel 12. prosince na následky střelného zranění během noční strážní služby v lese předsunutou německou hlídkou. Po válce mu československý stát uspořádal státní pohřeb jako první oběti branného odboje a za účasti prezidenta byla urna s jeho popelem uložena v Panteonu Památníku osvobození na Vítkově. Od 1930 je po něm pojmenována ulice v Bubenči
Plukovník gen. št. im. Ladislav Preininger (1895 v Kr. Vinohradech – 1941 v Ruzyni), autor knih, v bitvě u Arrasu v květnu 1915 byl těžce raněn, sloužil pak v Africe, na soluňské frontě, v Cognacu, zapojil se do bojů u Terronu. Za první republiky byl pobočníkem generála Louise Fauchera, náčelníka Francouzské vojenské mise. Za druhé války byl členem vedení Obrany národa, byl popraven.
Zdroj: Wikipedie
