František Antonín Gerstner. Jeho mateřštinou byla němčina a maminka byla šlechtična, s titulem von Mayersbach, tím si nejspíš vysloužil ne příliš lichotivý obraz floutka zlaté mládeže, ve filmu Posel úsvitu. Opak je pravdou, byl to cílevědomý, pracovitý muž, který pokládal za svoji povinnost dotáhnout dílo svého otce Františka Josefa Gerstnera do úspěšného konce. Uvádím celé jméno záměrně, aby nedošlo k omylu, i když budoucí stařičký mocnář ještě není na světě. Vystudoval Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze a později i Pražskou polytechniku, kterou založil jeho otec.
V roce 1819 byl v již v Evropě klid. Napoleon se nudil ve vyhnanství, ze kterého se už neměl nikdy vrátit, a byl tedy čas dát Evropu trochu do pořádku. Kapitalismus se začal nadechovat a čas se stal hodnotou k nezaplacení. Rakousko se zavázalo propojit Labe s Dunajem. Jakkoliv, ale propojit, a tím urychlit pohyb zboží. Pokusy vybudovat průplav se sice táhly od 14. století, ale nakonec byly zavrženy. V Anglii to jde po železnici, tak proč by to nešlo i zde? František Antonín byl požádán, aby se postaral o projekt, který v roce 1825 zaštítil císař František I. tím, že mu svým dekretem potvrdil platnost na dalších padesát let. Gerstner syn věděl o Wattově parní stroji, i o prvních, dnes legračně vypadajících lokomotivách, však je také v Anglii viděl na vlastní oči, ovšem rozpočet mu vybudování železnice s parními lokomotivami znemožnil. Věděl, že v budoucnu nemají koně šanci, ale přesto se rozhodl tento projekt dokončit.
Doprava, osobní i nákladní byla na 128 km dlouhé trati z Českých Budějovic do Lince zahájena 1. 8. 1832. Nákladní, přepravující sůl a dřevo fungovala celý rok, ta osobní pouze v létě, protože vagony se podobaly dostavníkům. Na trati bylo deset stanic, z toho šest přepřahacích a trvala 14 hodin. Nic moc, ale bylo to aspoň pohodlné. Rozchod kol byl 1106 mm a vzdálenost pražců jeden vídeňský sáh. Další technické parametry trati se dají vyhledat podrobně, a není třeba je zde popisovat. Vraťme se však ke Gerstnerovi. Projektoval nejen v Rakousku, ale i v Rusku, vybudoval trať z Petrohradu do Pavlovska. Zde se také v roce 1838 zranil při jízdě na hrudníku a toto zranění zanedbal. Pracoval dále do úmoru a odejel i za oceán, aby okoukl, jak staví železnici Američané. Domů se už nevrátil. 12. 4. 1840 ve Filadelfii na následky tohoto zranění zemřel.
Koněspřežná dráha sloužila do roku 1872, kdy se začala přestavovat na trať s parními lokomotivami, s rozchodem kol anglických dostavníků, 1435 mm, které se na železnici používají dodnes. První parní vlak na této trati vyjel 20. 12. 1873. Pro zajímavost uvedu ještě prazvláštní synchronicitu jevů. František Antonín Gerstner plánoval původně železniční trať z Budějovic do rakouského Mauthausenu. Pokud máte temné tušení, máte ho správně. Pro Linec se rozhodl až v průběhu stavby. Zemřel po zranění na železnici. Jeho žák, český inženýr a stavitel železnic Jan Perner, projektoval trať z Ostravy do Osvětimi. Zemřel na krvácení do mozku, když si v Chocni, při jízdě na stupátku vagonu, rozbil hlavu o železniční návěští. Podobnost čistě náhodná a nic s ničím nesouvisí.
