A to se italskému návrháři Gianfranco Ferrému (15. srpna 1944 – 17. června 2007) dařilo vlastně po celý život. Co k tomu přispělo?
- Jeho život výrazně ovlivnila intelektuální výchova ve velmi bohatém a podnětném rodinném prostředí. Narodil se v prosperující rodině průmyslníků v severní Itálii. Po rodičích zdědil smysl pro krásu a respekt k obřadům a tradici.
- Spolu s bratrem nesměli hrát žádné divoké hry s kamarády. Jejich zábavy byly omezeny na četbu knih a návštěvy kin. Navštěvovali s rodiči operu a doma hráli loutkové divadlo.
- Ferré kromě italštiny hovořil, četl a psal plynně anglicky a francouzsky. Ještě v devatenácti letech musel být každý večer v půl osmé doma na večeři, jinak mohl počítat s trestem.
- Ke konci 60. let studoval architekturu na univerzitě v Miláně. Po dokončení dizertační práce se zabýval designem interiéru. Kvůli práci zavítal nejprve do San Franciska, kde žil, jak sám říká „tak trochu jako hippík“. Pak odcestoval na šest let do Indie.
- V roce 1989 získal místo uměleckého ředitele u Diora. Jeho francouzští kolegové byli šokováni. Jak mohl získat takové místo bývalý student architektury, který k módě vlastně zběhl? Mnozí očekávali rychlý neúspěch italského „samozvance“. Ferré se však nedal zastrašit různými pomluvami ani skeptiky. Chtěl dokázat, že tu práci zvládne.
- Po několika letech byl titulován jako „krejčí dvou měst“, Paříže a Milána. Jeho klientkami byly mimo jiné Sophia Loren, Isabella Adjani nebo Emmanuelle Béart.
- Na rozdíl od Diora, který se šatů nikdy nedotýkal a po modelech z patřičné vzdálenosti jen poťukával dřevěným ukazovátkem, se Ferré všeho materiálu dotýkal rád, bral látku do rukou a rád ji upravoval.
- Před zavedením eura asi 250 zákaznic, které si u Diora nechávají šít oděv na zakázku, mohly očekávat, že za dvojdílné, ručně šité šaty či kostým zaplatí minimálně 100 000 franků. Christian Dior je zkrátka synonymem luxusu.
- Říkal, že žije prostě a přitom ukazoval na svou přepychovou růžovou vilu (spíše zámek) u jezera Lago Maggiore poblíž Milána a své plachetnice, které tam kotvily. Svému rodinnému zázemí prostě zůstal věrný. Říkal: „Když máte úspěch, můžete si snad dovolit jeden či dva obrazy navíc, ale to není důležité. Má životní úroveň zůstává stejná.“
- Jeho zákaznice i my všichni si ho však budeme ze všeho nejvíc pamatovat jako mistra v umění, jak vytvářet krásu a harmonii v dokonalém souzvuku se ženskostí.
