Značné zdravotní problémy ho provázely po celé dětství, trpěl především na zápaly plic a jeho pravá noha byla od pohledu silnější a kratší než ta levá. Přesná diagnóza nemoci, která to způsobila, však není jistá. Spekulovalo se, pochopitelně již za jeho života, o tom, že trpí tzv. koňskou nohou, tedy vrozeným nepřirozeným stočením chodidla do strany a nahoru, které postiženému brání v normální chůzi. Později se ještě objevila hypotéza, že kosti v noze zdeformovala osteomyelitida, hnisavý zánět kostní dřeně.
Před nástupem na gymnázium chlapec prodělal operaci, která se však nezdařila, a do konce života k zmírnění projevů této vady nosil speciálně upravenou botu, používal kovovou dlahu a chodil o holi. Proto také nebyl odveden a nebojoval na frontách první světové války, čehož celý život litoval. Pokud však platí přísloví, že „Bůh si šelmu poznamená“, v tomto případě sedí dokonale.
O co méně se Joseph mohl věnovat fyzickým aktivitám, o to více studoval a na gymnáziu patřil mezi premianty. Univerzitní studia literatury zakončil v roce 1921 dizertační prací o romantikovi Wilhelmu von Schützovi (1776 – 1847) a začal i sám psát. Z vlastního života čerpal inspiraci pro třídílný, částečně autobiografický román Michael, napsal i dvě veršované hry a největší zalíbení nalezl v psaní romantické poezie. Představovala pro něj možná útěk z reality, v níž v dívčích očích neměl vedle zdravých mladých mužů šanci obstát.
A když se v roce 1922 zamiloval do své první velké lásky, o tři roky starší Anky Stahlhermové, vztah skončil rozchodem tak nešťastným, že pomýšlel na sebevraždu. Ještě hůře v létě roku 1922 dopadl „druhý pokus“ s Elke Jankeovou. Do deníku si tehdy Goebbels poznamenal, že „všechno okouzlení bylo pryč“, jakmile se mu dívka přiznala, že je Židovka.
V té době se Goebbels pokoušel živit jako novinář a později bankovní úředník, tato povolání ho však neuspokojovala. Jeho mladistvý idealistický romantismus narážel na realitu všedního dne tak dlouho, až se nadprůměrně inteligentní, i když kulhající mladík rozhodl pro jinou, daleko zářivější kariéru. Hvězdou, za kterou putoval, a neskutečně úspěšně, nebyl nikdo menší, než tehdy ještě prakticky neznámý Adolf Hitler a jeho NSDAP.
Stranická práce zaměstnávala Goebbelse poměrně dlouho natolik, že na ženění neměl čas a vystačil si s krátkodobými známostmi. Ženy, které mu podlehly, ho překvapivě líčí jako fascinující a uhrančivou osobnost, které v posteli odpustily i malý vzrůst (165 cm) a kulhavou chůzi.
Jeho zákonnou vyvolenou se stala jen jediná žena, o čtyři roky mladší Johanna Maria Magdalena „Magda“ Goebbelsová (rozená Ritschelová, 1901 – 1945), která ho poprvé spatřila v roce 1930 na jednom z jeho stranických vystoupení. Byla tehdy již rozvedená a matkou devítiletého syna Haralda, svou osobností však uchvátila nejen Goebbelse, ale i Hitlera. Žárlivý Goebbels ji chtěl mít jen pro sebe a dosáhl toho díky svatbě, která se konala 19. prosince 1931. Prominentnímu nacistickému páru šel za svědka sám Hitler. Vzhledem k tomu, že Vůdce setrvával na svém staromládenectví, stala se z paní Goebbelsové neoficiální první dáma 3. říše, kteréžto roli byla díky svému rodinnému zázemí vyšší třídy schopna dostát s potřebnou grácií.
Především však vždy zůstávala svému muži oddanou manželkou, která mu mezi roky 1932 až 1940 porodila šest dětí. Goebbels svoji rodinu miloval a s dětmi a manželkou rád pobýval, neznamenalo to však, že by byl své ženě věrný. Slabost pro aférky s krásnými ženami měl vždycky a ve svém současném postavení i nepřeberně příležitostí je realizovat. Magda tyto úlety tolerovala, a možná i ráda, když během osmi let byla celkem šestkrát těhotná. Všechny Goebbelsovy nevěry také zůstaly na fyzické rovině. Až na jednu.
Onou osudovou ženou se pro německého ministra propagandy stala česká herečka Lída Baarová (1914 – 2000), mladší téměř o jednu generaci. Poznal ji v roce 1936 během olympiády, která se toho roku konala v Berlíně, a zamiloval se do ní natolik, že po dvouletém vztahu začal zcela vážně uvažovat o rozvodu. Jeho nešťastná žena se obrátila na Hitlera, aby Josephovi domluvil, což se také stalo a Goebbels se potom vztahu s Baarovou vzdal.
Goebbelsova oddanost Hitlerovi osobně, 3. říši, kterou budoval, a nakonec i vlastní rodině, vyústila v jeho osobní tragédii těsně před dobytím Berlína Rudou armádou. Vzdal se možnosti útěku, kterou jistě měl, a raději si pro sebe i celou rodinu vybral sebevraždu, kterou 1. května 1945 také realizoval. Magda s tím byla srozuměna, bylo pro ni přijatelnější vidět své děti mrtvé, než v rukou nepřítele. Jejich smrt byla milosrdná tak, jak jen to bylo možné – injekce morfia a v nastalém bezvědomí kyanid vložený do úst. O několik minut všech šest dětí na cestě na věčnost následovali i jejich rodiče, rovněž pomocí kyanidu. Z rodiny přežil jen Magdin syn z prvního manželství, tou dobou sloužící u Luftwaffe. Geny Josepha Goebbelse tak z populace zmizely navždy. Zřejmě naštěstí pro celé lidstvo.
Jak se z obyčejných lidí stanou psychopati a z nich zločinci, případně váleční zločinci? Podle odborníků v případě, kdy se v osobnosti daného jedince sejde tzv. temná triáda. Jejím prvním členem jsou psychopatické rysy, a ty se u Josepha Goebbelse vyvinuly jako reakce na jeho vrozenou vadu. Druhou složku tvoří machiavelistický způsob jednání, tj. ovlivňování druhých ve svůj prospěch za jakoukoliv cenu. A Goebbels se tímto způsobem neostýchal manipulovat ani se samotným Hitlerem, natož s ostatními. Třetí ingrediencí je narcismus, nekritický obdiv k vlastní osobě. Lze mu nepodlehnout, když někoho obdivují miliony lidí tak, jak Goebbelse? A když se k temné triádě přidruží ještě nadprůměrná inteligence, a tu Goebbels rozhodně měl, absence morální zábran a naprostý fanatismus, neštěstí je hotovo.
