Římské impérium ve druhém století našeho letopočtu zažívalo období relativního klidu. V porovnání s tím prvním zcela určitě. Paranoidní Tiberius, kterého stejně udusil polštářem jeho nástupce, šílenec Caligula. Ten jmenoval senátorem svého koně Incitata a jeho vztahy s okolím byly takové, že ho spiklenečtí důstojníci rozsekali v cirku svými meči. Potom pretoriáni vynesli na trůn koktavého Claudia. Z neškodné figurky se stal člověk, který se vyžíval v popravování senátorů a byl otráven Agrippinou, která tak prosadila na trůn miláčka Nerona. Ten byl zlatým hřebem a třešničkou na dortu všech těchto šílenců, a dodnes je synonymem lidské krutosti.
Období relativního klidu muselo být zajištěno něčím stabilnějším než vojenskými jednotkami, které nemohly být všude. Bylo by to hospodářsky neúnosné. Začaly se tedy stavět hradby a valy, podporované pevnůstkami, v určitých rozestupech a s pozorovacími věžemi. I zde, v římské Británii. Bylo zvoleno zúžené místo mezi zálivem Solway Firth na západě a římským sídlem Pons Aelius na východě. Nyní se město jmenuje Newcastle. Od pobřeží k pobřeží.
Hradba proti kmenům ze severu začala vznikat roku 122 našeho letopočtu. Za císaře Hadriána (24. 1. 76 – 10. 7. 138) který místo osobně navštívil. Na stavbě pracovali vojáci tří římských legií. Disciplínu vojáci měli a výstavba hradby o délce téměř 118 km, neboli 80 římských mil, trvala pouhých šest let. Pro puntičkáře uvedu, že římská míle měřila cca 1,5 km. Byla odvozena od tisíce (miles) dvojkroků římského vojáka. Ve valu bylo 80 bran, čili v rozmezí jedné míle.
Tudy procházeli obchodníci, kteří zde pochopitelně také platili clo. Hradba byla vysoká přibližně šest metrů a byla tři metry silná. Vystavěna byla z kamenných kvádrů. Využití rašeliny se ukázalo jako nevýhodné a tyto části byly nahrazeny kameny. Ve vzdálenosti asi deseti kilometrů před valem, se nacházely monitorovací a signalizační body, které měly upozornit na blížícího se nepřítele. Vše nám zlidšťuje nález zdejšího archivu římských legií. Je psán na dřevěných destičkách a jsou zde i dopisy vojáků domů, i od jejich manželek. Je opravdu dojemné číst, když maminky z Říma píší svým synům a nabádají je, aby se na chladném severu teple oblékali. Prostě maminky jsou pořad stejné.
Val patřil k nejpevněji opevněným hranicím impéria a svému účelu sloužil asi tři století. Přesněji do roku 410, kdy Římané Británii opustili. Pak už jen chátral a zarůstal travou a v průběhu věků si lidé začali z valů brát kameny na stavbu vlastních příbytků. Naštěstí pro historiky však zasáhl zdravý rozum a o val se začaly zajímat archeologové. Už od 18 století. Bylo rozhodnuto tuto dávnou památku zachovat. Nyní jsou zbytky tohoto valu na seznamu UNESCO.
