Rozmohl se nám tady takový nešvar – lidé na internetu píšou opravdu hnusné věci. A co je zvláštní, bývají pod tím podepsaní. Často i s vlastní fotkou. Jako by je hanba vůbec nefackovala.
Aktuálně se terčem těchto mozkových gigantů stal Zdeněk Svěrák, který obdržel z rukou prezidenta republiky Řád Bílého lva za zvláště vynikající zásluhy o stát v oblasti kultury a umění.
Připomeňme si, že jde o spoluautora Divadla Járy Cimrmana, o člověka, který pomohl přivést na svět jednoho z největších českých géniů a světových dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, vědců, kriminalistů a sportovců své doby.
Je tu také Oscar za Kolju, nebo jeho neproměněný bratříček z Vesničky mé střediskové. A pak celá řada zlidovělých komedií: Jáchyme, hoď ho do stroje!, Na samotě u lesa, Marečku, podejte mi pero!, Kulový blesk, Vrchní, prchni, Nejistá sezona, Obecná škola či Po strništi bos…
Svěrák za svůj dlouhý život svou prací, scénáři i hraním ovlivnil český národ obrovským způsobem. Dnes už je to starý pán. A sám říká, že si ani nemyslí, že se dožije příštích voleb.
Možná má učitelské manýry a někdy poučuje víc, než bychom chtěli slyšet. Mnozí s ním a jeho politickými názory nesouhlasí. Někomu vadí jeho dávné členství v KSČ nebo podpis Anticharty. Tomu se dá rozumět.
Čemu se ale rozumět nedá, je ta vlna nenávisti, která se na něj vyvalila na sociálních sítích. A s tím zásadně nesouhlasím.
Bez ohledu na to, jaké máme názory, by měly existovat určité hranice chování, které slušní lidé nepřekračují. A když je někdo překročí, mělo by být jasné, že tím se ze slušné společnosti sám vylučuje. Bez ohledu na to, za jaký „názor“ zrovna bojuje.
Zdroj: autorský text
