Poté nejprve působil v oblastních divadlech v Kolíně a v Pardubicích, odkud pak přešel do Prahy, kde postupně působil v Divadle Na zábradlí (1960 – 1962), Divadle Na Fidlovačce (1962 – 1963), Paravan (1963 – 1965), Rokoko (1965 – 1972) a v Hudebním divadle v Karlíně, odkud v roce 1983 odešel do důchodu.
Byl skalním fandou fotbalové Slavie, v divadle Rokoko založil a staral se o divadelní fotbalovou jedenáctku.
Ve filmu si poprvé zahrál v malé roli ošetřovatele ve středometrážní satiře Blázni mezi námi (1955) režisérů Beyera, Kirstena a Petzolda. Jeho filmová kariéra se začala plně a bujně rozvíjet až po roce 1960.
Z těch významnějších a větších rolí si připomeňme roťáka u odvodů v komedii Dobrý voják Švejk (1956) a nenažraného vojína Balouna v Poslušně hlásím (1957) Karla Steklého, hostinského ve Vorlíčkově Díce na koštěti (1971), fousatého rytíře v Podskalského Noci na Karlštejně (1973), žárlivého Horna v komedii Já to tedy beru, šéfe! (1978) Petra Schulhoffa a mafiána Enrica v Herzově bláznivé komedii Buldoci a třešně (1981).
Naposledy se divákům představil menšími roličkami v pohádkách Pehavý Max a strašidlá (1987) Juraje Jakubiska a O zatoulané princezně (1988) Antonína Kachlíka.
Díky své monumentální a zavalité, ale stále mrštné postavě (roku 1966 měl vážit se svými 193 centimetry 120 kilo) skvěle exceloval v komických i charakterních operetních rolí bodrých hromotluckých mužů.
Působil i jako úspěšný rozhlasový herec a estrádní komik.
V Československé televizi se uplatnil jako úspěšný moderátor oblíbeného pořadu Komik a jeho svět (1979 – 1994), který převzal po Miloši Kopeckém.
V roce 1980 propůjčil na přibližně rok svůj hlas postavičce Hele ve Studiu Kamarád, kvůli nemoci pak předal štafetu Otu Jirákovi.
Se spisovatelem Petrem Hořcem vydal svoji vzpomínkovou knížku „Rozpomínky“ (1997). Komik Milan Neděla zemřel 14. dubna 1997 v Praze.
Zdroj: Jaroslav „Krib“ Lopour: Československá filmová databáze
