Divadelní fakultu Akademie múzických umění absolvoval roku 1962 dálkově, předtím opakovaně nebyl přijat na konzervatoř. Už během studií přijal angažmá v Divadle pracujících v Mostě (1960-62), Divadlo Pohraniční stráže v Chebu (1962-64) a v Divadle pracujících v Gottwaldově (Zlíně).
V roce 1968 mu nabídl angažmá Otomar Krejča ve svém pražském Divadle za branou, kde zůstal až do jeho likvidace v roce 1972. Pak hrál šest sezón v Městských divadlech pražských, od roku 1980 pak působil v tehdejším Divadle S. K. Neumanna (dnes Divadle pod Palmovkou). V roce 1996 se stal členem Divadla na Vinohradech, ve kterém zůstal až do roku 2004.
„Od mladistvých rolí přešel záhy k rolím charakterním, jeho doménou se stali chlapi výrazných vlastností i pronikavě uvažující intelektuálové se schopností ironické sebereflexe, jeho herectví se však nevyhýbá ani výrazné groteskní nadsázce a karikatuře“ – tak charakterizoval jeho herectví filmový publicista Miloš Fikejz.
Na filmovém plátně se mihnul poprvé už v roce 1956 v úloze německého vojáka ve Weissově dramatu Hra o život. Do svého příchodu do Libně se „ohřál“ ve filmových ateliérech jen zřídka u malých rolí: mladík před hotelem v dětském filmu Ivo Nováka Štěňata (1957), voják u závory v Roháčově a Svitáčkově hudebním filmu Kdyby tisíc klarinetů, mladík s dlouhými vlasy v krátké grotesce Zdeňka Rozkopala a Radima Cvrčka Ten čas, uhlíř ve Cvrčkově dětském snímku Táňa a dva pistolníci a Jirkův otec v dalším Cvrčkově filmu Žirafa v okně (1968).
V nastávající normalizaci se stal celkem hojně obsazovaným do menších úloh ve filmech Zlatá svatba Jaroslava Macha, A pozdravuji vlašťovky Jaromila Jireše, ve válečných dramatech Otakara Vávry Sokolovo a Osvobození Prahy, ve Smrti mouchy, Oznamuje se láskám vašim a Pozor, vizita! Karla Kachyni, v Kleinově Případu mrtvého muže, v komedii Zítra vstanu a opařím se čajem Jindřicha Poláka, ve Volání rodu Jana Schmidta, v Rážově Tajemství ocelového města, ve Fukově detektivce Pumpaři od Zlaté podkovy, v Balíkově Šíleném kankánu a dalších.
V 90. letech si zahrál i několik velkých a dodnes oblíbených rolí, ale zato v umělecky podprůměrných filmech. Byl popem a vdovcem v koprodukčních filmech Lady Macbeth Mcenského újezdu a Perfektní manžel, nemravným německým obchodníkem Dietrichem Beckem v Olmerově erotické frašce Playgirls, svérázným a duševně nemocným náměstkem ministra vnitra v trilogii bláznivých crazy komediích Byl jednou jeden polda Jaroslava Soukupa, ředitelem banky v Pasáži režiséra Juraje Herze, mafiánem Fábiem v debutu Karla Spěváčka Brak. Naposledy namluvil hlas Boha v Troškově rádobykomedii Kameňák 3 v roce 2004.
Věnoval se také uměleckém přednesu (Viola, Lyra Pragensis), působil v rozhlase, v televizi (Kosmas a paní Božetěcha, Viktor veliký, V kleštích, Hodina obrany, Vetřelci v Coloradu, 30 případů majora Zemana, Nemocnice na kraji města, Návštěvníci, Sanitka, Panoptikum města pražského, U nás doma, Dlouhá míle, Dobrodružství kriminalistiky, Případ pro zvláštní skupinu, Hříchy pátera Knoxe, Pomalé šípy, Bylo nás pět, Hospoda, Motel Anathema, Četnické humoresky) a zejména v dabingu.
Miroslav Moravec měl velice charismatický hlas, díky kterému patřil mezi nejvyhledávanější dabingové herce. Namluvil například Jeana-Paula Belmonda ve snímku Policajt nebo rošťák, Gérarda Depardieu ve filmu Otec a otec, Fantomase, Alaina Delona, Henryho Fondu, daboval inspektora Kojaka (Tely Savalas) nebo komisaře Moulina (Yves Rénier).
Získal Cenu Františka Filipovského za celoživotní dílo v dabingu, v této kategorii byl i několikrát oceněn v anketě TýTý (1998, 1999, 2000, 2002).
Své vzpomínky shrnul do knížky „Život je parádní jízda“ (s Miroslavou Besserovou, 2000).
S manželkou, výtvarnicí, které říkal „Milča“, měl syna Prokopa a od něho vnuka Daniela.
Miroslav Moravec zemřel následkem nádorového onemocnění v sedmdesáti letech 29. března 2009 v Praze v motolské nemocnici.
Zdroj: Jaroslav „Krib“ Lopour: Česko-slovenská filmová databáze
