V roce 1871 byla Společností Císařsko-královské státní dráhy v rámci vedení tratě císaře Františka Josefa I. zřízena železniční zastávka v Hostivaři, tehdy rozvíjející se obci mimo Prahu v karlínském (a později vinohradském) okrese.
Roku 1882 tu byla zřízena stanice s výpravní budovou čp. 102 (dosud existující) a vystavěno drážní skladiště. V roce 1885 byla vystavěna druhá staniční kolej a umožněno tak křižování vlaků. Stanice se stále zvětšovala a kolejí přibývalo, až v roce 1905 dostalo i novou krásnou výpravní budovu čp. 165. Jen nádražní hospoda tu ještě chyběla, byť jen o pár metrů vedle fungovaly čerstvě postavené Karasovy vinné sklepy a o dalších pár metrů vedle už deset let zavedená restaurace s hotelem Milion.
Nádražní konkurence podnikům vyrostla až po necelých třech desetiletích a mohl za to pivovar z Velkých Popovic, který inicioval vznik jedné ze svých hospůdek na počátku třicátých let. Spolupráce mezi pivovary a nádražími nebyla neobvyklá, jak popisuje specialista na historii pivovarů Stanislav Musil: „Obecně vzato, šlo o výhodnou spolupráci mezi oběma zainteresovanými stranami. Po ujednáních mezi ČSD a konkrétními pivovary byly v té době na vytipovaných nádražích (případně zastávkách) s vyšší frekvencí cestujících postaveny při hlavních budovách přístavby nebo samostatné restaurační objekty. Tyto restaurace postavené na pozemcích dráhy byly provozovány v režii pivovarů, přičemž dle smluv měly přejít do majetku dráhy po několikaletém užívání. Období mezi otevřením restaurace a převodem objektu byla u jednotlivých stanic různě dlouhá. V případě Hostivaře bylo toto období určeno na třicet let.“
To citujeme z knihy Stanislava Musila Vůně pražských nádraží (2005).
Hospůdka, dnes pojmenovaná U hostivařského nádraží, byla otevřena v roce 1931, přízemní budovu navrhl ing. arch. Ladislav Suk, stavěla se v prostoru zahrady sousedící s nádražím.
„O výčep se staral pan Gustav Černý,“ říká nám výzkum Lukáše Berného. „Pan hostinský bydlel nedaleko, ve Štěrboholské 230, nebyl však hostivařský rodák. Pocházel z Uhříněvsi, kde se narodil roku 1883. V únoru 1931 požádal pražský magistrát o povolení otevřít na hostivařském nádraží hostinec, kteréžto žádosti bylo 19. srpna téhož roku vyhověno. Konkrétně pan Černý směl vést živnost hostinskou a výčepnickou s právem: 1. podávati pokrmy, 2. čepovati pivo, víno a víno ovocné, 3. čepovati a v drobném prodávati pálené nápoje lihové, 4. podávati kávu, čokoládu, čaj a jiné teplé nápoje a občerstvení, 5. míti dovolené hry.
Jak už bylo řečeno, za hostincem stál pivovar z Velkých Popovic, takže právě jeho pivo se zde podávalo. Z dobových smluv vyplývá, že se po schválení koncese stavělo rychle (dost možná již před jejím udělením) a otevíralo se již na podzim 1931. Od roku 1936 směla hospůdka navíc využívat i venkovních prostorů pro restaurační zahrádku, a nádraží dokonce svolilo k užívání své prádelny.
Pan Černý hospůdku vedl dlouho, jeho jméno ve smlouvách figuruje ještě při znárodnění, resp. združstevnění podniku (převedení pod Družstvo cestující veřejnosti) k datu 23. ledna 1950. Panu hostinskému bylo vyměřeno roční nájemné 3 927,50 korun, odvozené z jeho tržeb za poslední rok. Zároveň Československé dráhy navrhly změnu původní dohody a budovu restaurace od pivovaru odkoupily za 45 000 korun.“ Tolik slova Lukáše Berného.
A co naše nádraží? To mezitím rostlo a významnělo. Průmyslový areál a tím i počet vleček v okolí stanice se rozrůstal zejména v období druhé světové války, kdy na systém vleček bylo napojeno až 25 průmyslových podniků. V letech 1941-43 byla vystavěna spojka do Malešic s návazností na spojku Vršovice – Libeň, byla položena šestá staniční kolej, stanice byla prodloužena směrem k Benešovu…
V 70. letech dosahovala délka vleček až 10 kilometrů. Na vlečkový systém se napojily například podniky Léčiva, Kablo a Čechofracht, Kovošrot, později i Barvy a laky, kolem roku 1984 i malešicko-hostivařský areál Dopravních podniků s napojením na zkušební trať a depo metra. Další vlečka vedla do Štěrbohol…
„V osmdesátých letech ve zdejší hospůdce jako výčepní působil pan Pohlreich, otec známého kuchaře a autora televizních show. Můžeme jej dokonce vidět ve filmu, protože se zde v roce 1981 natáčela část filmu Pozor, vizita! Právě zde Rudolf Hrušínský popíjí spolu s Vladimírem Hrabánkem, Zdeňkem Srstkou a dalšími, než si pro něj přijede Josef Somr a Rudolf Hrušínský ml. Za pípou stojí pan Pohlreich, zatímco půllitry roznáší herec Vlastimil Bedrna,“ připravil si pro nás zajímavost Lukáš Berný.
Nádražní hospůdka funguje stále, už osmdesát sedm let. Mění se jen značka piva, donedávna se zde čepovala českobudějovická piva Samson a Budvar, v roce 2010 je vystřídal smíchovský Staropramen a v posledních měsících jím spravovaná značka Braník.
A nádraží?
V letech 2014-16 prošla stanice celkovou přestavbou s výměnou kolejí, při níž byla vybudována nová nástupiště s bezbariérovými podchody. V rámci oprav byla zrekonstruována výpravní budova, prodej jízdenek byl ale přesunut do nové odbavovací haly, zapuštěné do země u vstupu do podchodu. Oproti původním plánům nebyly u staré budovy zbořeny veranda a přístavky, jen obě stavědla a drážní skladiště.
