Víte, kdo nejlíp vojtil vtipy? Přece nezapomenutelný herec Jaroslav Vojta. Kromě smíchu nám tak dal i nové sloveso

28.12.2018
Fefík

Na svět přišel v Kutné Hoře, kde právě tehdy hostovala Zöllnerova divadelní společnost, jejímiž členy byli jeho rodiče, otec Alois Vojta – Jurný (1863 v Křtěnově – 1906 v Praze) a matka Amálie. A dobře, že se tak stalo. Jinak bychom byli o mnohé ochuzeni.

Herecké dráze se věnovali i dva Jaroslavovi sourozenci, Hermína (1890 v Příbrami – 1976 v Praze) a Adolf (1893 v Rakovníce – 1957 v Benešově). Matka zemřela krátce po porodu Adolfa, děti vyrůstaly u příbuzných v Husovicích a posléze v Králově Poli. Otec se znovu oženil a tak se Vojtovou nevlastní matkou stala herečka Hana Jelínková (1871 v Třeboni – 1933 v Praze) a Jaroslav tak získal i slavné tety – herečky Otýlii Beníškovou, Terezii Brzkovou a Marii Spurnou.
Otec ale trpěl zhoubným onemocněním, vícekrát se pokusil o sebevraždu a nakonec se zastřelil.

V roce jeho smrti odešel syn Jaroslav k divadlu – v začátcích své kariéry používal po otcově vzoru příjmení Vojta – Jurný, podle rodného jména jeho babičky.
Prošel několika kočovnými hereckými společnostmi, od roku 1910 pak hrál v kamenných divadlech střídavě v Brně (1910-13, 1916-19) a Plzni. Během plzeňského angažmá se Jaroslav Vojta seznámil se svou manželkou Antonií. Měli spolu dvě děti, syna Ivana († 1990), který se angažoval v Občanském fóru a dceru Radanu, provdanou Pekárkovou († 2013) a od nich čtyři vnoučata. Kromě vlastních dětí také po deset let vychovávali Ruth, dceru jejich kamarádky, která zemřela při autonehodě. Vnuci Jaroslav Pekárek a Jan Vojta jsou výtvarníky.

Z vousatého trpaslíka vyrostl v oporu Národního divadla. Martin Růžek by měl 100 let

V roce 1919 Jaroslava Vojtu angažoval Karel Hugo Hilar do svazku vinohradského divadla.
O rok později vytvořil svou první filmovou roli učitele – alkoholika v dramatu Magdalena.
Vojtovo působení ve vinohradském divadle výrazně rozšířilo jeho herecký potenciál a tak logicky jej v roce 1925 angažuje Karel Hugo Hilar do činohry Národního divadla. Zde působil až do odchodu do důchodu v roce 1959, ale i pak na jeho jevišti pohostinsky účinkoval, stejně jako v řadě jiných českých a moravských divadel. Na scénách Národního divadla vytvořil více jak 350 rolí nejrůznějšího typu a charakteru.

Po příchodu zvuku Vojtových rolí přibývalo. Do konce života jich Vojta vytvořil v českém filmu více než 110. A tak mohli diváci Vojtu vidět jako strýce Ottu v komedii Peníze nebo život, starostu Adama v komedii U nás v Kocourkově, strojvůdce Doubravu, kterému seberou jedinou životní lásku – lokomotivu v dramatu Srdce na kolejích, Juraje Hordubala, muže, který se po letech vrací z Ameriky, ve Fričových Hordubalech, pátera Bonifáce v komedii Cech panen kutnohorských, otce Františka Kmocha v životopisném snímku To byl český muzikant (za tu obdržel v roce 1940 Národní cenu), otce Helenky v Pohádce máje, továrníka Ficka v komedii Karel a já nebo v titulní roli ve filmu Pantáta Bezoušek.

Kdyby nic jiného, tak seznámil Suchého se Šlitrem. Miroslav Horníček by dnes měl 100 let

Po válce a v 50. letech se Vojta ve znárodněné kinematografii nadále objevoval pravidelně a často, třeba jako vysloužilec Matěj v Nezbedném bakaláři, farář v Divé Báře, obecní policajt Pazourek v Haškových povídkách ze starého mocnářství, děda Poláček v komedii Páté kolo u vozu, havíř Suchánek v První partě, hrál otce Aloise Jiráska ve filmu Mladá léta. Nejvíc ale diváci ocenili, když Vojta převedl z divadla na filmové plátno (pod vedením Josefa Macha) svého vynikajícího loupežníka Sarku Farku v Drdově pohádce Hrátky s čertem.
I v 60. letech se pro Jaroslava Vojtu našly filmové role, třeba člena podvodnické rodiny Musilů Oldřicha v komedii Mezi námi zloději. Jeho poslední filmovou rolí byl hluchý stařík Lebeda v kriminálce Alibi na vodě (1965), který díky schopnosti odezírat ze rtů pomůže kriminalistům usvědčit vraha.
Byl činný i v televizi, hrál Leopolda Nedobyla v seriálu Sňatky z rozumu, důchodce Lojzíka v televizní inscenaci Tchýně. Až do vysokého věku nebyl nikdy déle nemocný. Zemřel v nemocnici týden po těžkém infarktu, aniž by stihl ztvárnit svou roli v chystaném seriálu F. L. Věk.

Vojtova urostlá, mohutná postava s výraznou tváří a jeho hlaholivě drsný, poněkud chraplavý hlas předurčily herce do rolí hrdinských a charakterních.
Vojtovo herectví nebylo racionální ani promyšlené. Vyznačovalo se vitálností, pudovou živelností a přesto moudrou vyrovnaností a vynikající propracovaností postavy do nejmenších detailů.
Oblíbený herec a vzácný a čestný člověk Jaroslav Vojta zemřel 20. dubna 1970 v Praze, pochován je na Olšanských hřbitovech.

FOTO: Jaroslav Vojta

Jaroslav Vojta - 00 ndJaroslav Vojta - 2 vojta soa prahaJaroslav Vojta - 3 vojtaJaroslav Vojta - 4 vojtaJaroslav Vojta - 5 wi
Další fotky
Jaroslav Vojta - 00 osobnosti.cz

Zdroje: Mojmír Weimann – síň slávy ND Brno; Petr „Bart“ Bartoš – Česko-Slovenská filmová databáze



Nepřehlédněte