Pocházel z Červeného Kostelce, kde se před sto lety, 23. září 1918 narodil.
Otec, Antonín Martin, byl obchodník se suknem, maminka byla Ida, rozená Růžková. Vyrůstal ve městě s velkou ochotnickou tradicí. Jeho první „divadelní role“ byla role hodného vousatého trpaslíka v mateřské škole.
V roce 1934 se rodina (už bez otce, ten zemřel v roce 1929) přestěhovala do Prahy, matka obsluhovala mandl v Karlíně a Erhart studoval na karlínském reálném gymnáziu. V roce 1935 se neúspěšně hlásil na pražskou konzervatoř. V roce 1938 maturoval a pokračoval na pražské technice ve studiu lesního inženýrství. Studia však nemohl dokončit, neboť vysoké školy byly nacisty v roce 1939 uzavřeny.
Vystřídal několik zaměstnání (číšník, úředník na magistrátě aj.) a věnoval se ochotnickému divadlu – vystupoval v Praze na amatérských scénách, například v divadle Čin, D Tvář, po jeho rozpadu účinkoval v poloprofesionální skupině Václava Laciny Živé jeviště (členem skupiny byl i Jiří Sovák). V roce 1944 účinkoval s úspěchem v Rokoku a Alhambře jako člen souboru Jana Snížka v pásmu Nekonečný trojúhelník. Tehdy na jaře 1944 přijal příjmení Růžek na památku svého strýce štkpt. gen. štábu Otmara Růžka, bratra jeho matky, který byl zastřelen v roce 1941 za svoji odbojovou činnost v Obraně národa.
Po uzavření divadel v roce 1944 pak pracoval do konce okupace v modřanské továrně Interfarma.
Teprve po osvobození republiky se začal věnovat divadlu profesionálně a vystřídal postupně několik scén – v Mladé Boleslavi, Českých Budějovicích, hrál v Národním v Brně, v Divadle čs. armády (dnešní Divadlo na Vinohradech), v letech 1963 až 1990 byl členem Národního divadla;
za 27 let zde vytvořil 49t rolí klasického i moderního repertoáru (mezi stěžejní role patří Tartuffe v Molièrově dramatu, Valenta v Tylově Paličově dceři, Strýc Sokrates v Nezvalově Milencích z kiosku, Roškot ve Šrámkově Měsíci nad řekou, Lízal v Maryši bratří Mrštíků, Pinďas v Hubačově Staré dobré kapele).
Na počátku své profesionální kariéry se také věnoval divadelní režii.
Ve filmu po sobě Martin Růžek zanechal výraznou stopu v podobě stovky odehraných rolí. Nepočítáme-li role v komparzu, byl jeho debutem Angličan Young v Sísově protiválečném krátkometrážním snímku Dýmka míru (1949). Prvním celovečerním filmem Martina Růžka bylo Steklého historické drama Temno, v němž sugestivně zahrál fanatického jezuitu Koniáše. Tato postava pro následující období předznamenala obsazování Růžka převážně do typu záporných postav. Toto období v Růžkově tvorbě vyvrcholilo postavou krále Kazisvěta v oblíbené pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele (1959).
Z jeho dalších výrazných filmových postav jmenujme především lékaře v Klosově a Kadárově filmu Smrt si říká Engelchen, alkoholik Pešta ve snímku Tam na konečné týchž autorů, známý je jeho věčně podnapilý malíř v detektivce Nahá pastýřka, z dalších filmů uveďme Třináctou komnatu (primář Kalista), Kladivo na čarodějnice (biskup), Pokus o vraždu (soudce Šeda), Tajemství ocelového města (doktor Sarrasin), Pan Vok odchází, kde převzal roli rozmařilého šlechtice po Miloši Kopeckém, nebo Hru o královnu, kde hrál císaře Rudolfa II.. Poslední filmovou rolí byla postava převora v Rážově filmu V erbu lvice (1994), jejíž postsynchrony však už nemohl dokončit a jeho postavu namluvil Lubor Tokoš.
Neméně významná je práce Martina Růžka pro televizi, první významnou inscenací byl Můj generál (1958), následovaly filmy a inscenace Záhadný pan Hyde, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Konec velké epochy, Tajemství Viléma Storitze, Buřič jejího veličenstva, Honoré de Balzac, Kat nepočká, Tři na lavičce, Smrt císaře a krále Karla IV., Na dvoře vévodském a Ecce Constancia (1991).
Hojná byla i jeho účast v televizních seriálech, v nichž se výrazněji podílel v F. L. Věk (1971), Duhový luk, Muž na radnici, Zákony pohybu, Dnes v jednom domě, Doktor z vejminku (1981), Humberto a Území bílých králů (1991).
Jako vypravěč provázel oblíbené Krkonošské pohádky.
Martin Růžek byl v letech 1963–69 členem Komunistické strany Československa. V roce 1969 na vlastní žádost ze strany vystoupil. Za své umělecké výkony byl v roce 1978 jmenován národním umělcem, v prosinci 1989 tento titul vrátil na protest proti policejní brutalitě při zásahu na Národní třídě.
Také byl obětavým funkcionářem fotbalového klubu SK Slavia. V letech 1965–1983 byl předsedou Klubu přátel Slavie.
Na jaře roku 1994 postihla Martina Růžka mozková mrtvice. Za pár měsíců poté dostal také infarkt. Martin Růžek zemřel 18. prosince 1995 v Léčebně dlouhodobě nemocných v Motole. Urna s ostatky byla uložena 18. května 1996 v Červeném Kostelci.
