mapa regionů
zavřít mapu
Ti starší si možná rádi zavzpomínají na výpravy do přírody za požadovanými léčivkami. Do notýsku si tehdejší žáci základní škol pěkně zapsali, co se sbírá, a kolik a jakých sušených bylin musí v propustných papírových sáčcích do školy v dané lhůtě každý dodat. Zároveň se obvykle také vyhlásila soutěž pro nejlepší sběrače.
S některými rostlinami co do množství problém nebyl. Na list a nať kopřivy a nať vlaštovičníku se vyráželo s gumovými rukavicemi, pochopitelně v oblečení, kterého už nebyla škoda. To hlavně kvůli žluté šťávě z vlaštovičníku, která snadno barvila a špatně pouštěla. Dnes se vykupuje jen kopřiva nať, vlaštovičník asi vyšel z módy.
Problém býval s listem podbělu, ten rostl jen pomálu stejně jako přeslička rolní, z níž se ovšem sbírala pouze letní nať- úplně jiná, než je ta jarní. List břízy se směl sbírat, bůhví proč, jen do určitého data, zato s fádní natí hojného řebříčku nebyly nikdy žádné problémy. Vykopávat kořen pampelišky bývalo otravné – moc práce, málo kořene. Nejmenší byly povinné dodávky květu hluchavky bílé, jehož sběr byl nejpracnější. Lezli z něj mravenci, zato příjemně voněl. Stejně jako heřmánek. Ten však bylo nutné správně odlišovat od velmi podobného rmenu – nehtem se rozloupl květní kalich, heřmánek ho má dutý, rmen ne. Pivoňka se směla odevzdávat jen ta červená a kontryhel se sbíral jen v některých letech, stejně jako květ jetele červeného.
Všechno, co se nasbíralo, se doma usušilo a zvážené odnášelo do školy. Tam se zapisovalo, kolik kdo čeho donesl, a byliny se pak sypaly do velkých papírových pytlů dodaných sběrnou. Nakonec žáci vyšších ročníků odnesli, samozřejmě s pedagogickým dozorem, voňavé pytle s bylinami na nádraží a vlakem poslaly odběrateli, státnímu podniku Léčivé rostliny. Ten měl už tehdy svoji tradici, vznikl v roce 1954. Škola pak za byliny utržila nějaké peníze a nakoupila za ně ceny pro vítěze sběračské soutěže.
Kupodivu asi polovina základních školy sbírá léčivé rostliny i dnes a prodává je nástupci někdejších Léčivých rostlin, který je používá například k výrobě svých čajových směsí. Sběr už není povinný, slouží spíše jako aktivita ke zpestření výuky než k posílení školního rozpočtu. Oproti socialistickým časům se vykupuje pomerančová kůra, a to v hojném množství, byť za pouhých 18 Kč za kilogram. Ale když máte ve škole, řekněme, 18 tříd po 30 žácích, z nichž donese 1 kg sušené kůry, tak se dostanete k poměrně zajímavým číslům.
Za nejvyšší cenu se stále vykupuje hluchavka, za kilo jejího sušeného květu dostanete 2500 Kč. Získáte je snadno. Stačí nasbírat sedm kilo toho čerstvého. Sesychá totiž v poměru 7 : 1, takže všechno závisí jen na vaší píli a nadšení… Začne kvést co nevidět!
