Přispěla k rovnoprávnosti českých žen
I když Charlotta Garrigue nikdy netoužila být první dámou, osud ji nedal na vybranou. Brooklynská rodačka se přestěhovala do Prahy se svým manželem a zasadila se o to, aby v ústavě byla žena postavena na roveň mužům. Její politické angažovanosti si vážil i sám Masaryk a po Charlottině smrti se dokonce nechal slyšet, že byla lepší osobnost než on sám.
Tatíček vlasti neobdivoval jen inteligenci své manželky, ale také krásu a dobré srdce. Charlotta stála vždy po jeho boku a neustále mu opakovala, že musí hájit pravdu. Masaryk například zastával tvrzení, že rukopisy královedvorský a zelenohorský nejsou pravé nebo hájil žida Hilsnera, který byl neprávem obviněn z vraždy mladé dívky a stával se kvůli tomu terčem útoků.
Nemoc ji žrala za živa
Charlotta však trpěla silnými depresemi, které se ještě zhoršily po sarajevském atentátu, kdy musel Masaryk emigrovat. Ona zůstala s dcerou Alicí v Praze a byla nucena podstupovat nejrůznější výslechy. V roce 1915 zatkli Alici a Charlotta utekla vězení právě kvůli své psychické nemoci. Se svou dcerou mohla devět měsíců komunikovat pouze korespondencí, z čehož následně vznikla kniha s názvem Dopisy do vězení.
O tři roky později se konečně znovu mohla vidět se svým manželem. V roce 1918 byl zvolen prezidentem a ona se stala první dámou. V roce 1920 se jí podařilo do ústavy přidat i práva žen, ale již v roce 1923 podlehla srdeční chorobě. S oblibou říkala, že by se pro český národ hodila spíše hymna Ktož jsú boží bojovníci, protože prý český národ není tak měkký, jak se zdá!
