Kniha vždy prozrazuje autora. Vybíráme si je podle okamžité nálady a duševního rozpoložení. Máme pocit, že s autorem hovoříme, podvědomě od něho hledáme psychickou podporu, máme radost, když přesně odhadne a popíše to, co hledáme a někdy i nabídne řešení. I horory znají cestu z bludiště. Někdy však kniha dokáže pravý opak, a pokud nejsme dost odolní, není radno po takových knihách sahat. K takovým dílům se musí dozrát, abychom autora pochopili. Bytostně optimistických, řekněme prosluněných povah, se zmocní při takové četbě zmatek. S úzkostí na duši se pročtou k posledním větám, neboť stále doufají v obrat. Doufají marně.
Pokud se tedy chcete propadnout na samotné dno skepse, bezvýchodnosti a zmaru, čtěte díla Franze Kafky. Pražský Žid, německy píšící autor v době, kdy Praha byla skutečně magická a mystická. Český, židovský a německý živel se tehdy významně prolínal, vzájemně ovlivňoval a měl vliv i na Kafku. Krvavá minulost Prahy se dodnes vznáší v jejích uličkách. Praha není studená a sterilní jako většina evropských měst a Kafka to nepochybně vnímal i na počátku minulého století.
Abstinent, nekuřák, vegetarián. Vše se sčítá, vše člověka formuje. Smrt několika sourozenců. Studium a askeze. Práce, která netěší, ale zachraňuje. Jeho spolehlivost a nepostradatelnost zabrání téměř jisté smrti, na bojištích prvního celosvětového konfliktu. I tak ho válka hluboce poznamená, je až příliš citlivý ke všemu, co se kolem něho děje. Trvalý komplex méněcennosti. Tuberkulóza, nemoc, která nezná slitování. Co víc je třeba k tomu, aby spisovatel začal psát tak, jako Kafka. Proces, Amerika, Zámek. Jen kratičký výčet jeho prací, ale více než dostačující. Nad jeho dílem nesvítí slunce. Jeho knihy nepotřebují černou vazbu. Jsou temné svým obsahem.
Je paradoxem, že se Kafkova díla nestala součástí filmového žánru, kterému se říká film noir, který byl součástí německé, filmové expresionistické školy, která proběhla přibližně v polovině minulého století. Jeho román Zámek byl natočen, jako německá televizní inscenace, až v roce 1962. Od té doby se dostalo Kafkovi plného zadostiučinění a jeho díla rozhodně neupadla v zapomenutí.
