Milovníci hub touží po domácí sklizni hříbků a kozáků. Pokud však nepěstujete i příhodný lesík, jsou pokusy odsouzeny k neúspěchu. Bez svých stromů lesní houby žít nemohou. Avšak jiné vyrůstají na zahradě samy, zvláště na podzim.
Barevné voskovky
Houby v trávníku zahradníky obvykle netěší, ale vykoukne-li z pažitu voskovka šarlatová, stane se jeho ozdobou. Je houbou vlhkých luk a její vskutku šarlatový klobouk i třeň svítí do daleka. 2 – 6 cm velké klobouky jsou pěkně tvarované, hladké až lesklé, časem jejich výrazná barva poněkud bledne. Zespodu uvidíme silné a řídké lupeny. Houba je jedlá, ačkoliv její barva působí spíše varovně.
Stejné je to i s podobnou voskovkou granátovou, jejíž jasně červené plodnice mohou být velké až 12 cm. Nelesknou se, jsou výrazně klenuté, třeň odspodu bledne. I tato voskovka ráda roste v trávě, na mýtinách, pastvinách a loukách poblíž lesů. Spíše nežli v nízkém trávníku se objeví v květinové louce.
Příbuzná je voskovka krvavá, jejíž barva je oranžovější a klobouček zrnitý, u starších plodnic prohnutý okraj vzhůru. Svědčí jí o něco sušší stanoviště, často však roste také v trávě.
Hojnější než tyto tři houby je jejich slabě jedovatá sestra, voskovka kuželovitá. Odlišíme ji však snadno, protože ačkoliv je rovněž červená (a poněkud bledší a žlutší) a třeň a posléze i kuželovité kloboučky stárnutím i při poranění a dotyku černají.
Lahodné bedly
Nejen bedla je dobrá na talíři. Potkat můžeme i řadu dalších chutných bedel, mnohé z nich i na zahradách. I z těchto druhů připravíme báječné řízky, mladé kloboučky se hodí i k plnění a zapékání. Bedla zardělá někdy příjemně překvapí nejen v trávníku, ale i ve skleníku. Dříve uváděna jako jedlá houba, ale může způsobit zdravotní problémy. Podhoubí, které rostlo v kompostu, zde má ideální podmínky k rozvoji. Klobouky jsou 4 – 8 cm velké, bílé, uprostřed lehce zardělé. Lupeny jsou bílé a časem zrůžoví. Třeň houby je hladký a bílý, s bílým prstencem, který postupně mizí. Bedle zardělé je velmi podobná jedlá a chutná bedla odřená má však na rozdíl od ní jemně šupinatý klobouček s tmavším středem a lupeny stále bělostné. Může se objevit na záhonech a políčkách. Na zahradě se může objevit i bedla červenající. Její až 15 cm velké klobouky jsou hrubě šupinaté, zprvu přimknuté ke třeni, později široce rozevřené. Tato houba výrazné chuti však může někomu způsobit vážné zdravotní potíže a mnozí odborníci její sběr nedoporučují.
Společenské líhy
Jedlé líhy se mohou na zahradě objevit do pozdního podzimu a vždy ve skupinkách, jedna těsně vedle druhé. Plodnice líhy klubčité rostou v propletených trsech, kde jeden klobouk překrývá druhý, až jsou celé zprohýbané. Svrchu jsou šedohnědé, s bílými lupeny, které časem lehce šednou. Podobná líha nahloučená je rovněž jedlá, s klobouky hnědavými a lupeny bílými až krémovitými. Na zahradě může růst i mezi keři a v louce. Oba druhy líh jsou velmi chutné, ke konzumaci jsou však vhodné pouze klobouky, třeně bývají příliš tuhé.
Voňavé hnojníky
Jejich jméno lákavě nezní, ovšem mezi hnojníky najdeme druh nejen jedlý, ale přímo lahodný a příjemně vonící. Hnojníky mají rády výživnou prsť, a proto se mohou objevit na kompostu a dobře hnojených záhonech i trávnících. Hnojník obecný má štíhlé, bílé a třásnité kloboučky. Jak plodnice stárnou, kloboučky se rozevírají a zprvu bílé, později růžové lupeny postupně černají a měknou. Je jedlý a chutný, dokud nezestárne a lupeny se nepromění v černou kaši.
Díky výrazně šupinatému klobouku hnojník obecný spolehlivě rozeznáte od hnojníku inkoustového, který je zvláště po požití alkoholu jedovatý. Jeho klobouček je jen na vrchu decentně šupinatý a podélně rýhovaný.
Další druhy hnojníků, jejichž kloboučky pokrývají jemné šupinky, takže vyhlížejí jako chlupaté, jsou nejedlé, ale otrava u nich nehrozí. A na zahradě jsou přímo ozdobou. Jsou to například hnojník mrvní, který můžete nalézt na kompostu i ve skleníku. Hnojník zaječí, naleznete spíše na tlejícím dřevě a v záhonech. U paty starého stromu nebo pařezu se může objevit nejedlý hnojník domácí.
I ze zahradních hub připravíte chutná jídla
Z většiny hub rostoucích na zahradě můžete připravit smaženici, přidávat je do polévek, rizota, zeleninových směsí, bramboráků, k masu nebo je nakládat na kyselo. Některé recepty se zaměřují přímo na méně známé druhy hub.
Nákyp z líhy
300 g líhy nahloučené nebo klubčité, 60 g másla, 3 lžíce hladké mouky, 2 lžíce sladké smetany, 3 vejce, sůl, muškátový květ
Drobně nakrájené kloboučky líh poduste na másle doměkka, zaprašte moukou, osmahněte, podlijte lžící vody nebo vývaru, osolte, zjemněte muškátovým květem a v míse dobře promíchejte. Přilijte smetanu s rozšlehanými žloutky, a nakonec přimíchejte sníh z bílků. Pekáček vymastěte tukem a vysypte strouhankou. Vlijte do něj připravenou směs a zapékejte přibližně 25 minut.
Staročeské hnojníkové šišky
500 g hnojníku obecného, 2 vejce, 100 g mouky, 60 g másla, sůl, šafrán, mletý pepř, petrželka
Hnojníky nasekejte na větší kusy, poduste na tuku a nechte vychladnout. Poté je namelte nebo jemně nasekejte, vložte do mísy, přidejte mouku, vejce, sůl a koření a uhněťte těsto. Z něho vytvarujte šištičky, které opečte na másle, nejlépe přepuštěném. Před podáváním můžete šišky polít bešamelovou omáčkou okořeněnou šafránem.
