Koncert na počest Josefa Slavíka se poprvé konal v roce 1983 při příležitosti 150. výročí Mistrova úmrtí z iniciativy bývalé lektorky klavírních kurzů při Kulturním středisku Jince Marie Klimtové a od té doby se v květnu scházejí vyznavači Slavíkova umění každoročně.
Častými hosty na hudebních setkáních bývali posluchači Pražské konzervatoře z houslové třídy profesora Jaroslava Foltýna, účinkovali zde ale i houslisté slavných jmen jako profesor Václav Snítil, Nora Grumlíková, Ivan Ženatý, Čeněk Pavlík, Jakub Sedláček, Luděk Růžička a jiní. Po řadu let pak v Jincích hraje houslista Michal Foltýn za klavírního doprovodu své matky Daniely Foltýnové, profesorky Pražské konzervatoře.
Letošní Slavíkovy Jince se konají 27. května od 16 hodin ve Společenském centru Josefa Slavíka.
Nejslavnější jinecký rodák
Josef Slavík se narodil 26. března 1806 v Jincích v rodině učitele a hudebníka Antonína Slavíka, který svého syna od čtyř let učil hře na housle. V roce 1815 se rodina Slavíkových přestěhovala do Hořovic a malý Josef byl v té době již tak zručný, že zastával primária v kvartetu hraběte Rudolfa Vrbny. Když Vrbna rozpoznal jeho talent, vzal ho do Prahy k přijímací zkoušce na konzervatoř a po přijetí hradil sedm let náklady na jeho studia. Slavík studoval housle jako hlavní nástroj u F. V. Pixise a žádný technický problém před ním neobstál.
Po absolutoriu se Josef Slavík stal koncertním mistrem ve Stavovském divadle a neustále tříbil svou techniku a zdokonaloval přednes. Vedle toho začal samostatně koncertovat a psát vlastní skladby pro housle. V té době ho zaujalo dílo Paganiniho a povzbudilo ho k další tvorbě. V roce 1825 odešel do Vídně, kde přijal místo v císařské kapele jako bezplatný člen. Živil se výukou houslí a sólovými vystoupeními a vídeňské obecenstvo si brzy podmanil svým nedostižným uměním. Ve 20 letech měl již pověst brilantního hráče, bravurně zvládajícího technicky nejnáročnější party.
V roce 1829 byl jmenován plnohodnotným členem císařské dvorní kapely, což pro něho znamenalo důležité existenční zajištění. Ve Vídni se spřátelil s Fryderykem Chopinem, který jeho schopnosti vysoce oceňoval. Franz Schubert věnoval Slavíkovi na důkaz přátelství svou Fantazii C dur pro klavír a housle op. 159.
Geniální houslista
Ve svých 25 letech byl Slavík označován za nástupce Paganiniho. V roce 1833 se před chystaným turné do Maďarska loučil s Vídní svým dosud nejúspěšnějším koncertem. Kvůli tomuto vystoupení však přechodil chřipku a koncert odehrál s horečkou. Krátce po příjezdu do Pešti nemoc udeřila naplno a Slavík ve věku 27 let zemřel, daleko před svým možným interpretačním i skladatelským vrcholem. V Pešti byl také pochován a až po 100 letech byly jeho ostatky převezeny do vlasti a uloženy na vyšehradském hřbitově. V té době byla na jeho rodném domě v Jincích odhalena pamětní deska.
Životní osudy houslisty Josefa Slavíka natolik inspirovaly paní Ludmilu Zenkovou z Kralovic, že o životě umělce napsala román. První díl „Koncert srdce svého – životní příběh houslisty Josefa Slavíka“ vydal Městys Jince na sklonku roku 2013, druhý díl je ve fázi přepisu a vyjde pravděpodobně v příštím roce.
Autoři: Bohumil Brejžek a Irena Ungrová
