Nikdo v celé zemi si tehdy neodvážil postěžovat, namítat něco proti jeho, často nemilosrdným rozkazům. Sobecký, ješitný, pyšný. Samolibý, krutý bůh, který sestoupil mezi smrtelníky. Nyní bezradně hledí na plochu s černými a bílými poli, kde se před chvílí odehrála další, opět prohraná bitva.
Samotná figura krále bloudí po tomto černobílém světě, bezmocná a bezbranná. Nikdo nepadá na kolena před osamělým panovníkem. Kde jsou ti pěšáci, jezdci a střelci? Kde jsou pevné věže. Potřebuji je, bez nich nemám šanci. Nejen v bitvě, ale i v životě. Samotný král bez pomoci? Potřebuji ostatní lidi, jinak moje panování nemá smysl.
Čaturanga – Šatrandž – šachy. Člověk by si málem zlomil jazyk z těch prvních dvou slov, že? To první je sanskrtské slovo a znamená to, čtyři součásti vojska. Tato prastará, indická hra, jakýsi šachový pravěk, ještě obsahovala prvek náhody. O tom, jakým kamenem potáhne hráč (byli čtyři) rozhodovala kostka, jako v člověče, nezlob se. Kostka je trochu přehnaný výraz. Bylo to cosi, co mělo jen čtyři strany a na nich čísla od dvou do pěti. Kameny měly čtyři druhy barev a bylo jich jenom osm. Čtyři pěšci, rádža, slon, kůň a loď. Odtud se tato hra dostala do Persie. Někdy v šestém století. To se již nazývala šatrandž a měla shodný počet figur jako dnes, čili 16 na každé straně a hráli již jenom dva hráči.
Po dobytí Persie muslimy se začala šířit i do Jižní Evropy a dál. Kolem roku tisíc byla již všeobecně známa. Nejstarší text, který zmiňuje šachy, latinská báseň Verus de scachis, je datována rokem 997.
V Čechách se šachy hrají asi od patnáctého století. Nesetkali se zpočátku s pochopením. I Jan Hus v nich viděl hříšnou zábavu, která odvádí lidi od modliteb a vyvolává špatné nálady vůči panovníkovi. Naštěstí ani tento puritán neuspěl a šachy se šířily dál. Nebyla to jen hra. Byla to metafora. Různé figury, různé vrstvy společnosti. Jenom vzájemnou spoluprací se dá zvítězit. Prastará a stále platná symbolika.
Šachy jsou nejen umění, ale i věda. Jsou oblíbené hlavně proto, že neobsahují prvek náhody. Paměť, znalosti, trénink, schopnost předvídat, vytrvalost. Zvítězit může jen ten nejschopnější, nikoliv ten, komu padla šestka.
A jak dopadl náš mudrc na dvoře krutého vladaře? Dobře, jenom slíbenou odměnu si neodnesl. Nebyla k dispozici pro množství. Oč si ten záhadný mudrc řekl? Na první políčko jedno zrnko obilí a na každé další vždy dvojnásobek předcházejícího. Vladař se usmál, co jiného by taky mohl od toho podivína čekat. Mávl rukou a nechal starost s odměnou na bedrech úředníkům. Jeho příkaz splněn nebyl. V celé zemi a na celém tehdejším světě nebylo tolik obilí.
