Pokrokový perský vládce Rezá Šáh Pahlaví se narodil se 15. března 1878 v muslimské rodině majora a jeho manželky původem z Gruzie. Jeho otec však náhle zemřel, když Rézovi bylo sotva 8 měsíců. Matka se potom se synem přestěhovala ke svému bratrovi do Teheránu. Znovu se vdala a chlapce dále vychovávali jeho strýc a rodinný přítel, důstojník perské kozácké brigády. Ve věku 15 nebo 16 let vstoupil Rezá do perské kozácké armády, kde udělal skvělou kariéru – v roce 1918 ve svých čtyřiceti letech v ní dosáhl hodnosti brigádního generála.
Po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917 Velká Británie neúspěšně napadla Sovětský svaz s úmyslem tuto revoluci porazit. Bolševici na to reagovali připojením severních území Persie k Rusku a vytvořením Perské socialistické sovětské republiky. V pozadí tohoto počinu stála samozřejmě „věčná“ snaha Ruska rozšířit své území až ke břehům teplých moří na jihu. Perská socialistická sovětská republika neměla dlouhého trvání, přežila jen asi 15 měsíců. Rudá armáda se sice koncem roku 1920 připravovala na pochod na Teherán, hlavní město republiky, aby si toto území Rusko udrželo, ale Rezá Pahlaví ji předešel a Teherán obsadil sám.
K zásadní události v historie Persie (a budoucího Iránu) došlo v roce 1923, když se Rézovi Pahlavímu podařilo do značné míry zklidnit situaci v zemi, když se nechal jmenovat dosud vládnoucím šáhem Ahmadem generálem a ministrem války. To šáha Ahmeda zanedlouho přimělo k odchodu ze země do exilu do Evropy, kde pak zemřel. Rezá Šáh chtěl zpočátku vyhlásit republiku, jako to udělal v té době Atatürk v Turecku, ale vzhledem k opozici 15. prosince 1925 zachoval v zemi monarchii, složil příslušnou přísahu a stal se tak prvním šáhem dynastie Pahlaví – Réza Šáh Pahlaví.
Během šestnáctileté vlády Rézy Šáha Pahlavího byly uskutečněny velké projekty výstavby silnic, postavena transíránská železnice financovaná z domácích zdrojů, zavedeno moderní vyučování a v Teheránu zřízena první íránská univerzita. Vláda také udělila íránským studentům, kteří studovali v Evropě, množství stipendií. Pahlavího příznivci se zasazovali o to, aby ženy přestaly nosit čádor, dlouhý splývavý obvykle černý oděv zakrývající celou postavu, a závoj, a nutili Íránce nosit evropský oděv.
To rozzlobilo pravověrné muslimy, protože když nosili klobouk evropského typu, tak jim jeho krempa znemožňovala dotknout se čelem země během modlitby, jak to vyžaduje islámské právo. Podobné problémy se zaváděním evropských oděvů měl Atatürk, protože muslimové považovali nošení evropského klobouku místo tradičního fezu za neúctu k Bohu. Krempa totiž také zastiňuje tvář a skrývá ji před pohledem Boha, přitom Bůh musí muslima kdykoli vidět. Šáh dále omezil tradiční svátek, veřejné projevy smutku za mučedníky v měsíci Muharram, na jeden den a požadoval, aby v mešitách seděli věřící na židlích a ne na zemi.
Šáh rovněž povzbudil ženy, aby přestaly nosit hidžáb, šátek zakrývající jim vlasy a učitelky jej nesměly do školy nosit už vůbec. Poprvé v historii mohly íránské ženy studovat na právnických a lékařských fakultách a bylo povoleno pitvat lidská těla. V roce 1934 byly zákonem stanoveny vysoké pokuty pro ta kina, restaurace a hotely, které zakazovaly vstup ženám. Od roku 1935 se místo Persie začalo jako název země používat jméno Írán – země Árijců.
Šáh se svými reformami pochopitelně narazil na odpor muslimských duchovních, což se projevilo různými nepokoji v celé zemi. Po jejich potlačení šáh ve svých reformách, které měly z Íránu udělat moderní zemi, pokud možno evropského typu, ještě zintenzivnil.
Když 25. srpna 1941 začala okupace Íránu anglickými a sovětskými vojsky, Rezá Šáh abdikoval ve prospěch svého syna, korunního prince Muhammada Rezy (1919 – 1980), odjel ze země a 26. července 1944 v Johannesburgu v Jižní Africe zemřel ve věku 66 let na srdeční onemocnění. Muhammada Rezá se pokoušel pokračovat v reformách svého otce, např. v zemědělství zrušil velkostatkářský pachtovní systém, rozvíjel průmysl a ještě v 60. letech bojoval proti negramotnosti. I jeho stihly nepokoje, před nimiž nakonec 16. ledna 1979 uprchl do exilu.
Azyl našel v Egyptě, kam nechal převézt i ostatky svého otce. Ty byly uloženy v mauzoleu, speciálně pro ně postaveném. Tuto stavbu potom nechal šáhův nástupce, ájatolláh Chomejní, vyhodit do vzduchu. Pod jeho vedením se Írán zase začal navracet k tradičním muslimským zvyklostem.
