Původně se jmenoval Muhammad Ahmad ibn ’Abdulláh (12. 8. 1844 – 22. 6. 1885) a pocházel z rodiny núbijského stavitele říčních lodí. Zatímco jeho sourozenci pracovali s otcem, Ahmad projevil zájem o studium náboženství a rozhodl se žít životem naplněným asketismem, mystikou a uctívání Alláha.
Když se jeho rodina kvůli hledání dřeva přesunula na ostrov Aba na Bílém Nilu jižně od Chartúmu, Ahmad tam postavil mešitu a začal učit Korán. Protože byl vynikající řečník a mystik, měl brzy mnoho posluchačů. To ho povzbudilo k tomu, že založil svou vlastní náboženskou školu a po deseti letech se prohlásil za nového islámského proroka, „Mahdího“, jehož vyslal Alláh na zemi, aby napravil úchylky islámu a porazil nevěřící.
Brzy měl na tisíce stoupenců, nejen muslimů, ale i nevěřících, a podařilo se mu dokonce sjednotit i jednotlivé kmeny, což se dosud stává jen výjimečně. Novoty zavedl i v tamním tradičním obchodu s otroky – zakázal dříve obvyklé zotročování nemuslimů a otroky naopak udělal z těch muslimů, kteří ho nepodpořili.
V roce 1883 Mahdího armáda dervišů vyzbrojená pouze kopími a meči porazila egyptské vojsko o síle 4000 mužů a zmocnila se pušek a munice. Povzbuzen tímto vítězstvím Mahdí nyní již disponující silou 40 000 mužů oblehl město El-Obida a po čtyřech měsících ho vyhladověl. Když se Egypt pokusil toto jeho obležení prolomit, Mahdí porazil jeho jednotky čítající 8 000 mužů pod velením britského důstojníka Williama Hickse.
K dalšímu rozhodujícímu střetu mezi Mahdím a Brity, kteří se rozhodli v prosinci 1883 Súdán opustit, došlo v Chartúmu s britskou posádkou generála Charlese George Gordona. Mahdí Chartům oblehl a v lednu 1885 obsadil v důsledku zrady jednoho z Gordonových důstojníků. Než se tak stalo, podařilo se Gordonovi z města evakuovat asi 2500 cizinců.
Jeho samotného i jeho muže a zbývající obyvatele města však stihl krutý osud. Mahdí nechal pobít všechny muže, vojáky i civilisty, a ženy a děti prodat do otroctví. Gordon sám byl v průběhu bojů zabit a jeho hlavu pak Mahdího vojáci hodili k nohám svého vůdce. Mahdí potom přikázal, aby byla vystavena mezi větvemi stromu, aby se každý, kdo jde kolem, na ni mohl „s pohrdáním podívat, děti na ni házet kameny a nad ní kroužit jestřábi“.
O mnoho déle ale generála Gordona Mahdí nepřežil. Už šest měsíců po dobytí Chartúmu, 22. června 1885, zemřel ve věku 40 let, na tyfus a byl pohřben do hrobky blízko města. Když o tři roky později Súdán znovu dobyla britská armáda pod velením generála Kitchenera, byla Mahdího hrobka zničena a jeho kosti hozeny do Nilu. Zásadní prvky jeho věrouky však ovlivňují i současný islám.
Jde především o to, že Mahdí uznával jako muslimské povinnosti tzv. pět pilířů islámu – vyznání víry, rituální modlitbu, udělování almužen, placení daní a půst v měsíci ramadánu, ale odmítal pouť do Mekky. Tu nahradil džihádem, tj. svatou povinností muslimů usilovat o rozšiřování islámu. Věřící mají podle Mahdího za povinnost šířit islám ve svém srdci a zároveň i ve světě, a, to výlučně formou vedení svaté války. To v praxi znamená, že případní zajatci z řad nevěřících mají být podle Koránu zabíjeni, mučeni, zotročováni a ponižováni, ženy jsou i dnes stejně jako dříve přidělovány za odměnu islámským bojovníkům jako sexuální otrokyně a děti jsou prodány do otroctví.
