Narodil se 28. června 1937 v Al-Jura v pásmu Gazy jako šejch Ahmad Ismail Jásin do dějin se zapsal tím, že spolu s Abdelem Azizem al-Rantissi založil palestinskou militantní teroristickou organizaci Hamás (Nadšení) a stal se duchovním vůdcem této organizace, která má na svědomí nespočet ozbrojených a sebevražedných útoků proti izraelským civilistům.
On a jeho rodina odešli z Gazy během první arabsko-izraelské války roku 1948 a stali se utečenci. Není však jasné, zda byli vyhnáni či odešli dobrovolně na výzvu některých arabských představitelů, kteří chtěli mít prostor válečných operací bez svých soukmenovců. Docházel do vzdělávacího střediska Muslimských bratří. Když mu bylo 12 let, zranil se při zápasu wrestlingu s kamarádem, zatímco rodičům řekl, že se to stalo při skoku přes ohnutá záda druhého chlapce. Od té nehody byl upoután na invalidní vozík.
Začal navštěvovat univerzitu v Káhiře, ale kvůli zhoršujícímu se zdraví musel studovat doma. Jeho mysl se začala odvracet od světských věcí k náboženským. Na jeho kázání začaly chodit davy lidí. Po letech nezaměstnanosti dostal místo učitele arabského jazyka a náboženství na základní škole v utečeneckém táboře a jeho obliba začala vzrůstat, zvláště mezi jeho žáky. Díky tomuto zaměstnání získal finanční stabilitu a mohl se oženit. V roce 1960 si vzal jednu dívku z příbuzenstva, Halimu Yassin a měli spolu jedenáct dětí.
V roce 1954, po nezdařeném atentátu na egyptského prezidenta Násira (správně však Nasser, což v češtině dost dobře nešlo psát ani vyslovovat) a popravě vůdce Muslimského bratrstva (1966), byly stovky jeho přívrženců uvězněny a mezi nimi byl i Jásin.
Aktivně se zapojil do palestinské odbočky Muslimského bratrstva. V roce 1984 byl s ostatními uvězněn za tajné shromažďování zbraní na 13 let do vězení. Následující rok v rámci dohody Izrael propustil 1.150 nebezpečných vězňů, odpovědných za zabití mnoho izraelských občanů ze svých věznic s ostrahou výměnou za 3 izraelské vězně zajaté během libanonské války. Mezi propuštěnými byl i Jásín.
V prosinci 1987 spoluzaložil Hamás, palestinskou islamistickou politickou stranu a stal se jejím duchovním vůdcem. Její činnost se začala ubírat dvěma směry. Civilní křídlo zaměřilo svou činnost na podporu chudého palestinského obyvatelstva a vojenské křídlo operuje utajeně a provádí útočné aktivity proti izraelskému státu. Od roku 2001 se podílí na ostřelování Izraele z pásma Gazy různými druhy raket a minometů. Životním stylem Hamásu je islám.
Jásin byl vždy proti mírovému procesu mezi Palestinci a Izraelem. Podporoval ozbrojený boj proti Izraeli a vyjadřoval se velmi otevřeně. Tvrdil, že Palestina je islámskou zemí, která je zasvěcena pro budoucí muslimské generace až do soudného dne a smíření se Židy je zločin. Izrael musí zmizet z mapy a „vybrali jsme tuto cestu a skončíme jako mučedníci nebo vítězové“. To se pak stalo stále opakovaným heslem mezi Palestinci.
6. září 2003 letoun F-16 izraelského letectva vystřelil několik raket na jednu budovu v pásmu Gazy, kde byl Jásín přítomen, ale byl jen lehce zraněn. Izrael potvrdil, že on byl cílem útoku. Jásín pak prohlásil, že tím strategie palestinských atentátníků rozhodne neutrpěla. Vůdcové Hamásu chtějí být mučedníky a nebojí se smrti. „Džihád, svatá válka, bude pokračovat, dokud nezvítězíme nebo se staneme mučedníky,“ řekl Jásín po útoku.
Jeho slova se brzy naplnila. 22. března 2004 byl zabit při izraelském útoku, když se vracel z ranní bohoslužby z mešity, která je 100 metrů od jeho domova. Izraelský vrtulník Apache vystřelil rakety Hellfire (Pekelný oheň) na něj a oba jeho bodyguardy. Těsně před tímto útokem, takřka nad hlavami lidí, proletěly izraelské letouny F-16, aby překryly zvuk blížících se vrtulníků. Jásín a jeho bodyguardi byli na místě mrtví a s nimi devět kolemjdoucích. Dalších 12 lidí bylo zraněno, včetně dvou Jásínových synů. Jeho pohřbu se zúčastnilo desítky tisíc Palestinců a jeho bojovou štafetu převzali další a další stejně nadšení fanatičtí následovníci.
