Pocházela z Alabamy, kde se jako Angela Yvonne Davisová narodila 26. ledna 1944 v Birminghamu. Tam také chodila do tehdy ještě segregované základní školy. I tehdy ji její matka, ovlivněná Komunistickou stranou USA, vodila na demonstrace proti rasové diskriminaci a za práva utlačovaných. To se Angele tak zalíbilo a vtisklo do paměti, že se stala profesionální aktivistkou boje za lidská práva. Bojovala i proti trestu smrti, který však v Kalifornii existuje stále, i když osoby k němu odsouzené bývají skutečně popravovány jen zřídka.
Později Angela vystudovala filosofii a od roku 1969 začala působit jako asistentka filosofie na Kalifornské univerzitě v Los Angeles. V té době už byla radikální feministka, aktivistka, členka Komunistické strany USA a spolupracovnice Černých panterů, radikální levicové organizace působící v USA od poloviny 60. do 70. let minulého století. Cíle a filosofie Černých panterů postupem doby začaly směřovat k prosazování socialismu a komunismu, mnozí z vedoucích činitelů vyznávali „čínskou variantu komunismu“ vytyčenou Velkým kormidelníkem Mao Ce-tungem. Podporovali rovněž tzv. černý nacionalismus. Některé programy Černých panterů se zaměřily na pomoc chudým černošským komunitám, ale hlavně si černí panteři „udělali jméno“ při konfrontacích s policií při „ochraně“ černošských čtvrtí, přičemž způsobili při různých potyčkách smrt nejméně 15 policistů.
Nejvíce vešla Angela Davisová ve známost ve světě i u nás tím, že se blíže neurčeným způsobem zapletla do incidentu, kdy 7. srpna 1970 sedmnáctiletý afroamerický student střední školy Jonathan P. Jackson ozbrojený automatickými zbraněmi vpadl jako samozvaný revolucionář do soudní síně okresu Marine ve státu Kalifornie. Tam se k němu přidali dva společníci, kteří už čekali v soudní síni. Tito tři „revolucionáři“ si vzali jako rukojmí soudce, prokurátora a tři členky poroty spoutali klavírovou strunou a hodlali žádat propuštění tzv. bratrů ze Soledad, trojice afroamerických vězňů, kteří zabili bílého dozorce ve věznici Soledad. Jedním z nich byl Jacksonův starší bratr George a o jejich propuštění se vedle dalších aktivistů zasazovala i Angela Davisová.
Jackson a jeho společníci spoutaná rukojmí dostrkali do vypůjčené dodávky s úmyslem dojet do rádia, aby mohli svůj požadavek vyhlásit veřejně. Policie začala na dodávku pálit a v následující přestřelce byli Jackson, který řídil, jeho dva společníci a soudce zabiti a prokurátor a jedna členka poroty těžce zraněni. Při vyšetřování vyšlo najevo, že některé zbraně, kterými byla tato akce provedena, byly registrovány na jméno Angely Davisové.
Proto na ni byl 14. srpna 1970 vydán zatykač a 18. srpna byla zapsána na seznam nejstíhanějších zločinců na útěku, a to na 309. místě celkem a jako žena na třetím. Vzápětí se proti jejímu stíhání a hrozícímu uvěznění zvedla vlna protestů, do které se zapojily osobnosti jako John Lennon a Yoko Ono. Davisová byla nakonec 13. října 1970 dopadena jako „nebezpečná teroristka“ v New Yorku v motelu Howard Johnson Motor Lodge.
Před soud byla postavena 4. června 1972 a porota, složená pouze z osob bílé pleti, ji shledala nevinnou, přestože Angela Davisová nikdy řádně nevysvětlila, proč předmětné zbraně zakoupila a nechala je zaregistrovat na své jméno.
V následujících letech Angela Davisová pokračovala ve svém aktivistickém hnutí a v roce 1972 navštívila i Československo. V té době však už začaly mohutné aktivistické bouře a hnutí z 60. let pomalu utichat. Po násilných činech Černých panterů tuto organizaci FBI a další bezpečnostní složky USA označily za „největší hrozbu pro vnitřní bezpečnost země“ a spustily proti nim a dalším podobně radikálním hnutím, jako byly např. Komunistická strana USA nebo Národní islám, rozsáhlou kampaň.
V důsledku toho stejně jako kvůli vnitřním rozporům začala činnost i popularita těchto uskupení koncem 60. let upadat a v polovině 70. let tato hnutí povětšinou zanikla. Mnoho jejich bývalých členů, revolucionářů z povolání, si našlo svá dobře placená „teplá místečka“ v jiných organizacích, z nichž některé dokázaly přežít až do 90. let, i když jen díky tomu, že byly bohatě financovány ze Sovětského svazu. Komunistická strana Spojených států tak např. v roce 1987 dostala 3 miliony dolarů.
Ruku v ruce s touto podporou šlo i pochopitelně získávání špionážních informací pro Sovětský svaz. Rozpadem této velmoci skončila veškerá podpora radikálních, levicových a komunistických hnutí a tím i jejich činnost. Sama Davisová vystoupila z Komunistické strany USA v roce 1991. Od 70. let však prozíravě budovala svou akademickou kariéry, které zůstala věrná dodnes. Napsala také osm knih, z toho jednu s bývalou spoluaktivistkou a černou panterkou Assatou Shakurovou. Jako aktivistka se v letech 2016 a 2017 účastnila protestů proti Donaldu Trumpovi a letos o ní má být natočen životopisný film.
O jejím soukromém životě je dostupných pouze málo informací. Víme, že v roce 1980 se provdala za fotografa Hiltona Braithwaitea, jejich manželství zůstalo bezdětné a bylo po třech letech rozvedeno.
