„Nějací hlupáci, kteří neznají indonéské obyčeje, kdysi napsali, že se vlastně jmenuji „Ahmed“. Směšné! V naší společnosti není přece nijak neobvyklé, že lidé mají jen jedno jméno. Už při narození jsem dostal jméno „Kusno“, napsal ve svém vlastním životopise Sukarno, jeden z význačných stoupenců politiky pozitivní neutrality. „Byl jsem však neduživé děcko – otec mi dal před pubertou jméno „Karna“. Tak se jmenoval jeden z největších hrdinů staroindického eposu Mahábháraty. Předpona „su“, která se vyskytuje u mnoha našich jmen, znamená dobrý, nebo nejlepší. Sukarno tedy znamená „největší hrdina“.
Sukarno věřil, že za své zdraví a za celoživotní úspěch, i když závěr jeho života už tak úspěšný nebyl, vděčí především změně jména. Tomu, kdo nezná asijské obyčeje, se musí zdát taková víra skoro naivní, ale Sukarno, jakož i většina jeho soukmenovců, hluboce věří, že osud člověka lze opravdu ovlivnit změnou jeho jména. Jak jinak bychom mohli pochopit, že Sukarno, jeden z nejmodernějších asijských politiků asijské historie, měl vždy při sobě svého „dukuna“, lékaře a mága, který „největšímu revolučnímu vůdci“ – jak Sukarna titulovali – v závažných chvílích radil, zda má učinit to nebo ono politické rozhodnutí, má-li se vydat na státní návštěvu či ještě počkat.
Možná Sukarno „dukunovi“ vděčil za to, že za 20 let své vlády se mu podařilo zneškodnit celou řadu pokusů o státní převrat, že sedmkrát unikl atentátu a že potlačil osm velkých povstání. A nezatajil mu něco „dukun“ onoho osudného září 1965, kdy vypukl podivný Suhartův komunistický puč, po kterém musel v následujícím roce abdikovat?
Jaký byl Sukarnův život?
- V roce 1926 Sukarno dokončil studium stavitelství se zaměřením na stavbu silnic, mostů a přístavů na vysoké technické škole v Bandungu. Stavitelstvím se však začal zabývat, až když se dostal k moci. Projektoval okázalé paláce, stavěl objekty, které musely být nejlepší, největší a nejluxusnější. Jeho posedlost „nej“ uvrhla zemi do těžké hospodářské krize, která znehodnotila indonéskou rupii v deseti letech sedmsetkrát (inflace dosáhla 650 %). Sukarnův život byl naplněn politickým bojem, formuloval státní ideologii, kterou nazval „pancasila“. Spočívala v tom, že Sukarno Marxovo učení přizpůsobil místním podmínkám s výraznými příměsky politického islámu a nacionalismu.
- Sukarno má velkou zásluhu na sjednocení národa. V roce 1949 v Indonésii žilo 100 milionů Indonésanů rozptýlených na 3 milionech čtverečných mil celkem na 3000 ostrovech, dělících se na více než 140 etnických skupin vyznávajících 4 různá náboženství a mluvící více než 80 jazyky.
- Kdekoli se v Indonésii Sukarno objevil, tam byly povinně organizovány špalíry nejhezčích děvčat z kraje, oblečených v národní kroje, na nichž ulpíval jeho přimhouřený pohled. Nemohl odolat tomu, aby uprostřed oficiální ceremonie některou z děvčat nepohladil, či neštípl, anebo nevyzval, aby večer přišla za ním do rezidence. A ony přicházely. Považovaly totiž za zvláštní poctu stát se milenkou Bung Karna (soudruha Karna).
- Nejraději navštěvoval Tokio, Bandung a Vídeň. Měl tam stálé milenky, a kamkoli jej státní cesty zavedly, všude odmítal nabízené rezidence a ubytovával se v hotelích, protože tam mohli pobočníci a šéfové protokolu snadněji přivést dívky, na nichž spočinul Sukarnův žádostivý a oceňující pohled.
- Je neuvěřitelné, že mu nestačilo jeho šest zákonných manželek. První z nich, Fatmawati, mu porodila nejvíce dětí. Nejvěrnější a nejoddanější mu zůstala do posledních chvil druhá žena, Hartina. Pak tu byla třetí – Harjati Sumantri. Nejkrásnější, podle něho, byla poslední jeho žena, malá Japonka Jurika, která přestoupila na islám. Vypravil ji dokonce na pouť do Mekky a dal jí jméno „Ratna Sari Devi“. Kvůli svým manželstvím měl nepříjemnosti s církevními hodnostáři, neboť islám povoluje pouze čtyři zákonité manželky.
- Ratna byla však zároveň nejnevděčnější. Když Sukarno upadl v nemilost a měl domácí vězení, tokijská kráska ho opustila. Těhotná odcestovala do Paříže, tam porodila a oddala se společenskému životu. Teprve dva dny před manželovou smrtí se vrátila na jeho prosbu do Jakarty. Sukarno tak poprvé uviděl svou tříletou dceru. Když v červnu 1970 zemřel, Ratna mu zatlačila oči a doprovodila ho k věčnému odpočinutí v Blitaru.
- Okázalý a monumentální smuteční ceremoniál a pohřební průvod v Jakartě vedl sám prezident Suharto, generál, který před třemi roky asistoval při Sukarnově první smrti – té politické.
- Za všechno mluví tento Suhartův citát: „Miluji svůj národ, svou zem, miluji vše, co je krásné, miluji ženy a nejvíce – sám sebe.“
Na osudech Indonésie za prezidenta Sukarna mělo vliv především nová sovětská teorie, která v polovině 50. let začala hlásat, že antikoloniální vlády rozvojových zemí mohou být spojenci komunistických států a že spolupráce s nimi už není prohřeškem proti pravé „komunistické“ víře. Ba co víc – ačkoli jde formálně o „kapitalistické“ země, je možné, respektive dokonce nezbytné, jim poskytnout pro strategické dodávky velkých průmyslových podniků potřebné úvěry, kromě jiného i československé. Sukarno navštívil Československo dvakrát, v roce 1956 a 1961, a jednalo se především o dodávky zbraní. Československo také zajistilo výcvik většího počtu vojenských pilotů, protože do Indonésie zamířila dodávka vojenských proudových letounů L-29 Delfín za účelem nejen výcviku, ale také k použití při protipovstaleckých operací. Ačkoli jde původně o výcvikové letadlo beze zbraní, dá se mu různá výzbroj podvěsit a tím z něj udělat bojový letoun.
To se kromě Indonésie stalo také při konfliktu mezi Biaffrou a Nigérií na konci 70. let. Lid Biaffry jsme sice slovně podporovali v boji za nezávislost, ale Nigerii jsme dodávali „cvičná“ letadla, která se „cvičně“ a s úspěchem podílela na genocidě v Biaffře.
Když došlo k roztržce mezi SSSR a Čínou, nevěděli jsme si rady, co si dál „správně“ počít s komunistickými, či spíše maoistickými studenty z Indonésie. Jeden z těchto studentů si ovšem dokázal poradit sám. Do povědomí naší popové kultury se zapsal jako „Rony Marton“, původním jménem Rony Surjomartono. V roce 1973 nazpíval populární písničku „Hastrmane, tatrmane“, oženil se se spolužačkou a vykonával povolání, které vystudoval. V České republice žije dodnes a má již sedm vnoučat.
