A již 3. března 1915 (!) jasnozřivě založil NACA – Národní poradní agentura pro letectví (National Advisory Committee for Aeronautics) se záměrem zorganizovat americký letecký výzkum tak, aby existovala organizace zastřešující a snažící se o jeho směřování směrem k praktické, a tedy i vojenské, využitelnosti. Bylo to velmi správné rozhodnutí. Už ve dvacátých letech se díky NACA dostavily vynikající výsledky, protože pracovníci agentury vyvinuli speciální kryt pro letecké hvězdicové motory. Výsledkem bylo snížení odporu vzduchu za letu o 60 %, zlepšení chlazení a o 30 km/hod vyšší rychlost daného letadla.
Agentura se dále věnovala vývoji profilu křídel s tak výborným výsledkem, že některé se používají dodnes. Novátorské úsilí bylo věnováno výzkumu letů při vysokých rychlostech. Na svět přišel první aerodynamický tunel a pilot amerického letectva Chuck Yeager překonal jako první člověk rychlost zvuku. Pro letecký průmysl vyvinula první odmrazovací systém pro letadla, odstraňující námrazu. V první polovině 50. let minulého století se agentura začala zabývat problémy spojenými s přítomností člověka v kosmu a byl sestrojen nejrychlejší výzkumný raketoplán North American X-15.
V roce 1958, kdy měla NACA již několik tisíc zaměstnanců, rozhodl prezident Eisenhower, že se 1. října 1958 zřizuje nový úřad nazvaný NASA – Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (National Aeronautics and Space Administration) a zároveň o zrušení NACA, jejíž agenda přešla pod NASA.
Prvenství v leteckém a kosmickém výzkumu dané zemi, anebo alespoň vedoucí pozice v této oblasti nadále jen potvrzuje dávnou zkušenost, že světovou velmocí je ta země, která je schopna rychle (a pokud možno i nepozorovaně) dopravit svou armádu a techniku tam, kde je jí zapotřebí, a mít tyto cesty pod kontrolou.
Zhruba před dvěma tisíci let Římané ovládali tehdejší známý svět díky pokročilému systému a fungování silnic. Umožnily jim na svou dobu rychlý přesun legií na místa, kde byla říše ohrožena. Na předělu středověku a novověku se zase pánem světa stal stát, který ovládal moře. Proto si Španělsko a Portugalsko mezi sebou rozdělily objevování a dobývání dosud neznámých částí světa. A pak se začala o své místo na moři hlásit Velká Británie. Rozhodnutí o „pánu moří“ padlo tehdy, když pokořila Španělsko a jeho slavnou „Armadu“, loďstvo složené ze 130 různých lodí vyzbrojených dohromady 2500 děly, jejichž posádku tvořilo celkem 8 000 námořníků a 18 000 vojáků. V květnu 1588 celá tato flotila zamířila do kanálu La Manche a po spojení s posilami z Nizozemí se chystala vpadnout do Anglie. Bitvu u Gravelines však Španělsko prohrálo, jeho flotila byla zahnána na sever a při návratu kolem skotských a irských břehů byly mnohé lodě poničeny a potopeny v důsledku ničivých bouří. Do Španělska se vrátila ani ne polovina lodí a pouze 10 000 mužů.
V první polovině 20. století budovaly velmoci a státy mohutné letectvo, které se uplatnilo ve 2. světové válce. Základ tomuto rozvoji byl položen v USA zřízením NACA. V druhé polovině 20. století, především v USA zřízením NASA, pomyslné „dopravní cesty“ obsadily dvě velmoci soupeřící mezi sebou především ideologicky – Sovětský svaz a Spojené státy. Nastaly závody v dobývání vesmíru, ať už to bylo ve vypouštění výškových raket či družic kolem Země, k planetám naší sluneční soustavy či do vzdáleného vesmíru. Soupeřily také o to, kdo první vstoupí na povrch Měsíce. Ale hlavním bodem zájmu se staly špionážní družice pro kontrolu území nepřítele z oběžné dráhy kolem Země. Ještě před skončením studené války došlo mezi těmito dvěma největšími soupeři nakonec do jisté míry ke spolupráci. Později začaly vypouštět družice i další státy a dnes oběma kosmickým velmocím „dýchá“ na záda Čína. Své vozítko na Měsíci chce mít v brzké době i Izrael.
Všechny státy dobře vědí, že mocenskou silou budoucnosti se stane ten, kdo ovládne a bude plně kontrolovat kosmický prostor, začne osidlovat Měsíc a případně Mars a uskuteční lety člověka k jiným planetám. To vše se zdálo v optimistických 60. letech minulého století, na rozdíl od dneška, na dosah ruky. Daný strategický cíl však zůstává stále stejný, jen se posunul dál do budoucnosti.
