Druhá polovina 19. století, zejména její závěrečná třetina, byla dobou mimořádného urbanistického, architektonického a technického rozmachu Prahy, zásadní etapou její proměny z provinčního města rakouské monarchie v rušné, pulsující velkoměsto nově se probudivšího národa, oplývajícího sebevědomím a kulturní a hospodářskou silou.
Vždyť jen počet obyvatel Prahy a jejích předměstí se v průběhu druhé poloviny 19. století téměř zdvojnásobil a dosáhl 200 tisíc. Růst počtu obyvatelstva a hospodářský rozmach si vynutily stavbu nových mostů, komunikací, moderní pouliční dopravy, železnice a železničních nádraží. Nutnost vzdělání stále širších vrstev obyvatelstva si vynutila stavbu základních, ale i středních a vysokých škol.
Rostoucí národní sebevědomí vedlo k zakládání spolků, výstavbě sokoloven a měšťanských besed, ale i radnic, peněžních ústavů a bank.
Odrazem národního sebeuvědomění byla i postupná proměna vztahu ke stavebním památkám minulosti. Symbolem kulturní síly národa se stala výstavba Národního divadla, Národního muzea a dalších kulturních zařízení, symbolem rostoucí hospodářské síly pak Velká jubilejní výstava v roce 1891.
V rámci výstavy v Muzeu hlavního města byla vydána rovněž stejnojmenná publikace.
V naší fotogalerii ukazujeme podobu Prahy při návštěvě císaře Františka Josefa I. v červnu roku 1901, snímky vyšly ve Zlaté Praze.
