• nezarazene
  • Zprávy
  • Stalo se
  • Sport
  • Kultura
  • Ze společnosti
  • Zajímavosti
  • Jan Hnízdil: Jestliže lidi vyděsíte, tak s nimi můžete manipulovat!

    6.12.2023
    Jitka Kačánová

    Při léčení svých pacientů se považuje za „tlumočníka“ těla, které symptomy nemoci říká, co je potřeba změnit. Od nového roku už ale oficiálně jako lékař fungovat nebude, jen jako léčitel. Na protest vůči porušování lékařských postupů ze strany lékařské komory z ní totiž vystoupil.

    Jste považován za celostního lékaře nebo propagátora celostní medicíny. Mohl byste ve stručnosti představit, o co vlastně jde?

    Já používám spíš označení komplexní nebo psychosomatická medicína. Podstata psychosomatické medicíny je posuzovat zdravotní obtíže pacienta v souvislostech jeho života. To znamená, že nelze vycházet jen z těch objektivních nálezů, které někdy mohou být i zavádějící, ale že je důležité pacienta poznat, jaký ten člověk je a jakým způsobem žije, v jakých vztazích, jak je na tom z hlediska fyzického, ale i psychického.

    Posuzovat jeho zdravotní potíže v kontextu…

    Já neustále opakuji větu, kterou mi kdysi pověděl zakladatel české psychosomatiky pan doktor Šavlík, že každá nemoc je informace. Informace o tom, jaký člověk je, jakým způsobem a v jakých podmínkách rodinných, pracovních, společenských žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu. A mým úkolem a mojí snahou v ordinaci je vysvětlit pacientovi, jakou informaci mu tělo nemocí sděluje. Já vlastně dělám tlumočníka mezi jeho myslí a jeho tělem, protože člověk stůně proto, že si vlastně nerozumí.

    Tady vidím rozpor mezi mainstreamovou medicínou, která vám dá nějaké prášky, pošle vás domů, kde se člověk se upíná k naději, že ho to vyléčí, a právě s nutností pracovat sám na sobě. Tento rozpor vyhřezl ve společnosti dost výrazně po prohlášení Jardy Duška, že si za své nemoci můžeme sami, když to hodně zjednoduším. Pro některé lidi to bylo veliké překvapení, reagovali zaskočeně a někdy až uraženě.

    Kdo jiný by mohl za naše nemoci než my? Hlavním viníkem nemoci je pacient sám a je velice obtížné si to přiznat. Nemoc je jako nastavené zrcadlo: Takový jsi, takhle žiješ, a proto stůněš. A je otázkou odvahy tedy každého, zda se do toho zrcadla podívá a identifikuje chybu, přizná si ji a začne na sobě, tedy na svém chování, na svém způsobu života pracovat. A nebo jestli to odmítne, zamlží ten obraz léky a tělesné projevy, informace, začne umlčovat prostřednictvím léků proti bolestem, proti depresím, na žaludek, na kdeco. Obyčejný venkovský doktor, který v minulosti znal rodiče, děti, rodinu a věděl, jak to v té rodině funguje, tak když k němu přišel někdo se zdravotním problémem, dokázal ho velice rychle, ještě v počáteční fázi, identifikovat. Fungoval jako psychosomatik, což my teď objevujeme a vracíme se k tomu. A pokud by fungovala první linie tímto způsobem, tak odpadne obrovská spousta pacientů. Jejich potíže by se vyřešily už v té první fázi a nedospěly by do těžkých stavů, které pak vyžadují specializovanou nákladnou péči těch největších klinik. Ale představte si, kdyby takto fungovalo zdravotnictví? Celý pracně budovaný systém medicínsko-farmaceutického komplexu se prostě zhroutí.

    Někdo by se mohl zeptat, co budou dělat lékaři, když se všichni uzdraví?

    Systém zdravotních pojišťoven, farmaceutických firem, ministerstva, odborných společností, lékařské komory je postavený na tom, že se bude hodně vyšetřovat a hodně léčit. A mně se začali lidé uzdravovat, dokud jsem pracoval na klinice. Měl jsem z toho úžasný pocit, ale moje místo bylo z úsporných důvodů zrušeno. Bylo mi sděleno, že je to sice záslužné, jak se pacientům věnuji, jak se zajímám o životní souvislosti jejich nemocí, ale v tu chvíli, kdy se začali uzdravovat, už se nevraceli a já jsem přestal vykazovat požadovaný počet bodů pro zdravotní pojišťovnu, tak jsem byl „odejit“.

    Tohle je docela závažné obvinění a pokud se to děje, tak je to hrůza, ale spíš bych se chtěla dostat k tomu, jak to u vás funguje. Mohl byste na příkladu nejčastějších potíží vysvětlit, co nám tělo říká a co s tím?

    Já mám asi 15 jednoduchých otázek, abych se rychle zorientoval ve vašich potížích. Týkají se pracovního vytížení, uspokojení z práce, vztahu rodiny, ale i té původní, jakou povahu má vaše maminka, váš tatínek, sourozenci, jak si s nimi rozumíte, jak se udržujete v dobré kondici, jak se cítíte psychicky a jak jste spokojená sama se sebou. A u naprosté většiny lidí dospívám k tomu, že jsou v napětí, ve stresu. A většina tělesných nemocí je důsledkem dlouhodobé expozice stresu. Třeba bolest zad obvykle vypovídá o tom, že si toho člověk moc naložil. Ale nejen námahy, ale i starostí. Ty starosti ho tíží, což vyvolává napětí nejen psychické, ale i svalové, aby to všechno stihnul, zvládnul a vydržel. Výsledkem je pak únava, a když to trvá delší dobu, záda už to neunesou. Objeví se hučení v uších, závratě, bušení srdce, dechová tíseň. To jsou tělesné projevy stresu.

    Fungujete i jako psycholog? Můžu to tak říct?

    Já psycholog nejsem. Já jsem od toho, abych posoudil, jak je na tom pacient fyzicky, abych nezanedbal nějaký závažný, tedy organický, objektivní problém, například nádor, infarkt, vředovou chorobu žaludku. Po vyšetření těla se ale hned zajímám o jeho život. Na úvod sestavím jeho stručný chorobopis – vznik a vývoj nemocí, jak se léčil, s jakým výsledkem. A pak sestavím velice stručný životopis – vztahy původní rodiny, rozvody, rozchody, stresy. A když pak položíte vedle sebe životopis a chorobopis, tak zjistíte, že do sebe dokonale zapadají. Jak člověk žije, tak taky stůně. A pokud způsob života nezmění, může se léčit, ale neuzdraví se.

    Teď přijde ve vašem životě velká změna, protože jste vystoupil z lékařské komory. Jak by se musela změnit, abyste na ni změnil názor a případně se do ní vrátil?

    Neumím si představit, co by se muselo stát, abych se vrátil na potápějící se loď. A ty důvody jsem formuloval naprosto jasně. Já jsem zásadně nesouhlasil s vystupováním lékařské komory v průběhu covidu, kdy došlo k porušení všech medicínských etických zásad. A pan prezident Kubek, což považuji za naprosté selhání, vyhrožoval a šířil strach. Doktor nesmí za žádných okolností pacientovi hrozit a strašit ho. S kolegy jsme oslovovali komoru a upozorňovali na závažná pochybení, na to, že pozitivita testů vůbec nevypovídá o tom, jestli ten člověk je nakažený, nakažlivý nebo nemocný, že pozitivní může být úplně zdravý. Upozorňovali jsme, že na základě pouhé pozitivity nelze občany jakkoliv omezovat, zavírat, perzekvovat. Dělo se. Upozorňovali jsme, že roušky a respirátory jsou pro zdravého člověka škodlivé. Ty absurdity, že se nosily v lese, v autě, při sportu, to je naprosto zvrácené a nemedicínské. A nakonec vakcíny. Můžu mluvit konkrétně o nežádoucích účincích, dnes a denně mám pacienty, kteří ke mně přicházejí s žádostí, abych je zbavil nežádoucích účinků vakcinace. Ale to, co považuji za naprosto zvrácené, je, že vakcinace, jak nás to učili na lékařské fakultě, je závažný medicínský úkon, a lékařská komora tolerovala a podporovala očkování na nádraží, v obchodních centrech, bez vyšetření pacienta, bez zvážení indikací, bez sdělení očekávaného efektu a možných nežádoucích účincích, bez jakékoliv dokumentace a často bez lékaře. Nikdo za to nenese zodpovědnost! Komora se na tom podílela a s kolegy jsme opakovaně žádali, aby komora svá nařízení revidovala. A byli jsme označeni za dezinformátory, popírače a odpírače, urážení a dehonestovaní.

    To, co jste říkal, o testech, rouškách, respirátorech nebo vakcínách, mi dává logiku. Proč se tady dělo, co se dělo, proč tu nezaznívaly hlasy rozumu? Proč alespoň dnes, když už máme tu nešťastnou éru za sebou, k reflexi nepřistoupí nejen komora, ale třeba i ministerstvo zdravotnictví? Kdo nese zodpovědnost za chaotické řízení, nesmyslná nařízení a zničené životy lidí i živnostníků?

    Často slýchám argument na obhajobu těch opatření, že nikdo nevěděl, jak nebezpečný covid je a že se lekli a byli sami v chaosu. Takhle je možné omlouvat několik měsíců, ale tady se 100 let budují základy medicíny a ty základy jsou kvalitní, včetně základů vakcinace. Ví se, že se nesmí očkovat, když je rozvinutá epidemie. To se dělalo. Očkovat na nádraží a bez vyšetření, to je nemyslitelné! A najednou to, co se léta budovalo, všechny medicínské zákony a postupy byly během několika týdnů smeteny ze stolu. Neplatilo vůbec nic. A já jsem přesvědčený o tom, že to nebyla náhoda, že to nebyl důsledek chaosu, ale naopak že vyvolání chaosu bylo cílem. Že šlo o to globálně, souběžně a sofistikovaně vyvolat paniku po celém světě. Ve stejný moment všechna média sdělovala lidem stejné hrůzy. Mrtvoly, mrazáky, masové hroby, hrůza covidu. A jestliže lidi vyděsíte, tak si s nimi můžete manipulovat.



    Nepřehlédněte