Je dobré připustit si, že se máme dobře, říká Jiřina Šiklová

15.11.2019
Andrea Cerqueirová

Za šedou zónu podle svých slov považuje například Václava Klause a další „melody boys z Prognosťáku“. Co se týče bývalých aktivních odpůrců totalitního režimu, dnes jich ve veřejných funkcích působí minimum: Pavel Rychetský, Anna Šabatová, Alexandr Vondra či Hana Marvanová. Na dotaz, zda existují i disidenti dneška, odpověděla, že nikoli – každý může veřejně říkat své politické názory a nic se mu nestane.

Výstava na radnici i kniha. Rok 1989 objektivem Jana Šibíka

Současnou situaci v České republice ohodnotila tak, že co se týče ekonomiky, jsme na tom nejlépe ze všech postkomunistických zemí. Líp než tyto země jsme na tom ale byli už za Marie Terezie, dodala. Řekla, že nám mnohdy chybí dokázat říci „máme se dobře“ a zaměřujeme se na negativa.

Vrátit prestiž politickým stranám

Vadí jí též neustálé nadávání na politické strany, které podle ní potřebují vrátit prestiž, je třeba, aby do nich vstupovali lidé se zásadami. „Když na parlament dáte nápis bordel, tak kdo tam půjde?“ položila řečnický dotaz. Proto je podle jejích slov důležité, aby se o něm mluvilo i jinak, a tím byl otevřen právě pro lidi, kteří stranám vrátí prestiž. Není podle svých slov zastánkyní referend a přímé volby prezidenta.

Historik Petr Blažek: Palachův památník přibližuje zlomy v dějinách i rodinném životě

Uvedla příklad T. G. Masaryka, který se v době hilsneriády a protižidovských kampaní postavil za to, že Leopold Hilsner sice vede problematický život, ale není vrahem. Snesla se na něj tehdy vlna útoků a kritiky. V přímé volbě by podle Jiřiny Šiklové zvolen nebyl, protože se svými projevy nepodbízel, což je problém kandidátů, ucházejících se o hlasy v přímé volbě.

Málo se ví o tom, co dělal exil

Řeč se stočila i do dob normalizace. Podle slov Jiřiny Šiklové je škoda, že v široké veřejnosti se ví málo o tom, co všechno pro bývalé Československo dělali lidé v exilu, kolik třeba vycházelo exilových publikací. Nakladatelství provozovali kupříkladu manželé Škvorečtí v Kanadě, Pavel Tigrid v Paříži nebo Jiří Pelikán v Římě.

Řeč byla i o jejím věznění během normalizace, kdy si asi rok odseděla kvůli „pašování nelegální literatury“. Jiřina Šiklová uvedla, že ve vězení si povídala s mnoha spoluvězenkyněmi, včetně žen, které seděly za prostituci. Později, po listopadu 1989, sehnala v zahraničí peníze pro rozjetí pomoci právě ženám, které stihl tento osud. Její zásluhy jsou i v tom, že do České republiky „přinesla“ studium sociální práce nebo gender studies.

 



Nepřehlédněte