Jmelí má sedativní vliv na srdeční činnost. Snižuje krevní tlak, rozšiřuje vlásečnice, zastavuje krvácení i příliš silnou menstruaci, tlumí klimakterické pocity návalů i bolesti hlavy a pomáhá rovněž i při závratích. Svoji roli prý údajně sehrává rovněž i při léčbě rakoviny.
Výplachy nosu tlumí některé projevy senné rýmy. Koupele nohou se doporučují při křečových žilách a bércových vředech. Prášek z větviček nebo macerát regulují činnost štítné žlázy, slinivky, vylučování žluči a prospívají rovněž i při tvorbě moči. Obsah účinných látek ve jmelí je však velmi kolísavý, proto ho bez konzultace s lékařem nelze pro vlastní domácí léčbu doporučit. Plody jmelí jsou navíc toxické.
Jmelí jako neobvyklá, magická rostlina je opředena množstvím zvyků a pověr. Občas bývalo považováno za jedovaté a zlé, ale ve většině pojetí, a to až do dnešních dnů, prý údajně přináší štěstí. V dřívějších dobách se věřilo, že jmelí chrání proti neštěstí, nemocem, blesku a ohni. Pokládalo se též dětem do kolébky, aby čarodějnicím zabránilo ukrást dítě a položit místo něj dítě podvržené. Ve středověku se jmelí rostoucí na jabloni všeobecně považovalo za rostlinu, která chrání před čarodějnicemi.
Jmelí v dobách ještě dřívějších plnilo roli posvátné byliny druidů. Obzvláště posvátné bylo prý jmelí z dubu, na němž se vyskytuje pouze vzácně. Jeho kouzelná moc se v takovém případě dala zajistit jen určitou, konkrétně danou dobou sběru za doprovodu vhodného rituálu. Jmelí nasbírané v době zimního slunovratu rozdávali druidové lidem jako tzv. „všelék“.
